Interview: Jak pokládat otázky a čeho se raději vyvarovat

1. května 2013 v 0:58 | Anitta |  Rady
Asi nejoblíbenějším žánrem ve světě žurnalistiky je v neposlední době rozhovor (cizím slovem interview). Setkat se s ním můžeme jak v chladných médiích (noviny, časopisy), tak v horkých médiích
(rozhlas, televize). V případě novin jsou jeho podstatou dvě nezbytné části - samotný rozhovor se zpovídanou osobou a následné převedení rozhovoru do psané formy. Pojďme si nejprve
říct, jaký je rozdíl mezi rozhovorem pro tištěná media a rozhovorem pro rozhlas/televizi.

Není rozhovor jako rozhovor

Zásadní rozdíl mezi rozhovorem pro noviny a rozhovorem pro rádio či televizi je všem zřejmě jasný. U tištěných médií tolik nezáleží na tom, jak bude rozhovor probíhat, ale jak ho posléze zaznamenáte na papír. Byla by ovšem chyba tvrdit, že tedy není vůbec podstatné, jaký dojem na zpovídaného uděláte či jakou atmosféru dokážete během rozhovoru vytvořit. Nervozita, koktání nebo zadrhávání nejsou na rozdíl od rádia či televize zcela nepřípustné, ale přiznejme si, že vždycky bude výsledek lepší, pokud z novináře bude čišet radost z práce a uvolnění.

Několik zásad správného novináře

Už jsme si řekli, že k dobrému rozhovoru je potřeba také navodit příjemnou atmosféru. Než však začnete osobu vyzpovídat, je vhodné stručně vysvětlit, o čem byste si chtěli povídat, případně jestli
má zpovídaná osoba nějaké přání, co by se v rozhovoru mělo objevit. Snad ani nemusím podotýkat, že byste se měli ještě předtím představit a pokud máte možnost, věnovat vizitku s kontakty. Jestliže se chcete vyhnout zbytečným potížím, nabídněte zpovídanému, že mu rozhovor
v konečné podobě, v jaké je plánován do tisku, můžete poslat, pokud si tak bude přát. Pokud se jedná o rozhovor v rádiu, který se bude předem předtáčet, ujistěte hosta, že cokoliv se mu nebude
zdát, můžete z rozhovoru na jeho žádost nechat vystřihnout.

Aby všechno klaplo…

Abyste udělali dobrý dojem, rozhodně se vyvarujte pozdního příchodu. Schůzka by měla probíhat na klidném místě, kde se navzájem se zpovídaným dobře uslyšíte. Předem myslete také na uječené
fanoušky, pokud se jedná o známou osobnost - nechcete přece, aby se z plánovaného rozhovoru stala autogramiáda. Pokud si dáváte schůzku v restauraci, raději zapomeňte na jídlo, ale objednejte si jen něco malého na zahnání žízně. K pití můžete zpovídanému
nabídnout třeba vodu, čaj či ovocný džus. Nepijte před rozhovorem bublinkové nápoje, a to zvláště pokud se jedná o přímý přenos v televizi či v rádiu. Ani snad nemusím dále rozebírat, co by
mohlo následovat…

Jak se ptát či neptat

V prvé řadě byste si měli zjistit podstatné informace o vašem hostovi. Nezapomínejte také na detaily, vždycky je lepší mít v záloze více možností, které do rozhovoru případně můžete zakomponovat. Až
se budete ptát, vyvarujte se čtení otázek přímo z papíru. Napište si jen pár bodu, podle kterých se budete řídit a hlavně se snažte co nejvíce naslouchat. Jen tak můžete rozhovor dále ubírat tím
správným směrem. Budete moci rozhovor snadno větvit - tzn. využít toho, co vám zpovídaný na sebe prozradil a rozvést získané informace v další otázce. Ptejte se tak, aby zpovídaný nemohl
odpovědět "ano" nebo "ne". Zapomeňte také na tzv. sugestivní otázky, jimiž zpovídanému předem vnucujeme odpověď, kterou bychom chtěli slyšet. Jako příklad mohu uvést třeba: "Vy rád investujete každý rok do dovolené v Egyptě, že?" nebo "To byste přece nikdy neudělal..." Takovým otázkám se raději obloukem vyhněte. Mnohem horším nešvarem je však pokládání otázek, které osobnost slýchá neustále od jiných médií. Upřímně, zamyslete se, jak by bylo vám, kdyby se vás v jednom kuse každý novinář ptal na tu samou otázku? Pokuste se vymyslet opokud možno originální dotazy, které budou aktuální.

Zajímavosti z historie

  • První předchůdce rozhovoru byly pravděpodobně Homérovy dialogy v básních Ilias a Odyssea.

  • Mezi významné pokusy o rozhovor se řadí také Rozhovory s Goethem od Johanna Petera Echermana. Echerman se však dopustil několika zásadních chyb - nerozvíjel otázky, nepoužil vlastních komentářů a celý rozhovor zachytil příliš věcně.

  • První rozhovor u nás vytvořil Václav Matěj Kramerius, kdy zachytil rozmlouvání mezi dvěma sousedy a učitelem. U čtenářů se tento žánr stal velmi oblíbeným.

  • První rozhovory v novinách začaly vznikat v 60. letech 19. století v USA, pak se objevily v Anglii a následně se rozšířili do celé Evropy.
 


Komentáře

1 Akiko Akiko | Web | 1. května 2013 v 8:28 | Reagovat

Zajímavé :) Studuješ žurnalistiku?

2 Anitta Anitta | Web | 1. května 2013 v 10:59 | Reagovat

[1]: Ahoj :). Žurnalistiku nestuduji ani o tom nepřemýšlím (jsem zatím na gymnáziu). Dospěla jsem totiž k názoru, že chci psát jen tak pro radost, ne pro peníze. Žurnalistika a tvůrčí psaní mě však nesmírně zajímá, jako mladší jsem navštěvovala různé novinářské kroužky a ráda čtu odbornou literaturu zamřenou právě na žurnalistiku a tvůrčí psaní.

3 Terka Terka | E-mail | Web | 2. května 2013 v 20:08 | Reagovat

To je rozhodně zajímavé :) na blogu dělám takové menší rozhovory, i když nedělám moc dobrý dojem, protože s nimi zbytečně otálím.. zpovídám blogery vlastně přes mail, ale ne tak jak by se to mohlo zdát - že jim nasoukám do mailu několik otázek a odpovídejte, takhle ne - já to píši především po jedné otázce, maximálně po dvou a podle odpovědí zjišťuji na co se budu dál ptát :)

4 Puff Puff | Web | 12. května 2013 v 14:44 | Reagovat

Tento článek mi připadá doopravdy užitečný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama