Květen 2013

Veletrh Svět knihy 2013: Úspěšní blogeři radili, jak vydat knihu

20. května 2013 v 14:42 | Anitta |  Reportáže

Reportáž z besedy Blogování: První krok ke knize

Na veletrh Svět knihy jsem se tento rok vydala poprvé. Velmi mě potěšilo letošní téma "Bloger spisovatelem, spisovatel blogerem" a program byl navíc opravdu bohatý. Bohužel nejednou jsem zaregistrovala, že ve stejnou hodinu bude probíhat více zajímavých přednášek nebo besed. Rozhodování tedy nebylo snadné. Vzhledem k tomu, že si vedu již přes čtyři roky vlastní blog, jsem se nakonec rozhodla vyrazit na besedu se známými blogery, jimž se už podařila vydat vlastní knížka.

Beseda se jmenovala Blogování: První krok ke knize, což byl i sám o sobě první takový menší důvod, proč jsem se odhodlala jednou o víkendu konečně zvednout své líné pozadí a zavítat do společnosti. Druhým důvodem, proč jsem víkend nestrávila prostým nicneděláním (v lepším případě učením), byla poměrně známá jména blogerů z Blog.cz, kterých jsem si všimla při čtení programu veletrhu.


Britská vs. americká angličtina: Pro kterou se rozhodnout?

5. května 2013 v 10:50 | Anitta |  Rady
Ti z vás, kteří se již nějaký ten pátek učí anglicky a dokážou ze sebe vypravit víc než jen "Hello, how are you?", jistě tuší, že se správnou výslovností anglického jazyka to není jen tak. Ona totiž angličtina, zdánlivě velice jednoduchý jazyk, má mnoho podob výslovnosti, a pokud jste se dosud nedotkli svou nohou půdy anglicky mluvící země, nejspíš pro vás bude překvapivě těžké rodilým mluvčím porozumět, zvláště pak pokud se rozhodnete navštívit Británii.

Angličtina má totiž na rozdíl od mnoha jiných jazyků nespočetné množství akcentů (přízvuků). I když mluví Jamajčani a Britové stejným jazykem, chvílemi můžete nevěřícně kroutit hlavou nad rozdíly ve výslovnosti, které uslyšíte (pokud je tedy vůbec uslyšíte a neztratíte se ve víru slov, které vám budou znít spíše jako šum). Všichni z nás se už ale jistě setkali se základními podobami angličtiny - s britskou (RP) angličtinou a americkou (General American) angličtinou, které s vyučují nejen na školách, ale i na různých jazykových kurzech ať už v zahraničí nebo u nás.

Rozdíl mezi britskou a americkou angličtinou


Možná si říkáte, že ono je to v podstatě jedno, kterou verzi angličtiny se naučíte. Vlastně tomu nepřikládáte žádnou důležitost a mícháte britskou a americkou výslovnost dohromady a netušíte, jaký je rozdíl mezi slovy "sidewalk" a "pavement". Pokud tomu tak je a vaše znalost gramatiky je již na vyšší úrovni, měli byste se konečně rozhodnout pro tu "správnou" výslovnost.

Takovým typickým příkladem rozdílného akcentu je například výslovnost souhlásky "r". Zatímco Britové ho ve slovech, kde po "r" následuje souhláska nebo je na tuto souhlásku slovo zakončené, téměř vůbec nevyslovují, Američané naopak ano. Jako příklad dobře poslouží slova jako "war", "scar", "information", atd. Velkou nevýhodou RP akcentu je fakt, že si v Británii snadno spletete slova jako "caught" a "court" nebo "sore" a "saw". V Americe se výslovnost těchto slov liší.

Dalším rozdílem mezi americkou a britskou výslovností můžeme považovat i tzv. "vkládání hlásky r" do slov, kde se normálně nepíše. Slouží k oddělení dvou samohlásek od sebe a používá ji většina Bitů. Věta "Law and order" pak v britském podání bude znít spíše jako "Law(r) and order".

Další rozdílů si můžete všimnou u slova "new". V RP angličtině se čte "new" jako [nju:], v americké angličtině jako [nu:]. S dalšími výraznějšími rozdíly se můžete setkat u slov renascence (britsky [ri'nejsᵊns], píšeme renaissance, americky [ri'n"ae"sns]) nebo také u slova butter ([batᵊ], v americké angličtině se výslovnost dvou "tt" blíží spíše k "d").

Výhody a nevýhody abou akcentů


Začneme britskou RP angličtinou neboli "Queen's English". V první řadě narazíte na obrovské množství učebnic a slovníků, které se soustředí na britskou výslovnost. Pokud se navíc naučíte správnou výslovnost RP, nemusíte se bát, že by vám rodilí mluvčí hovořící anglicky nerozuměli. Problém spíš nastane, až se vydáte na vlastní kůži do Británie a zjistíte, že RP vlastně v podstatě skoro nikdo nepoužívá. V Británii se setkáte se spoustou různých dalších akcentů. Pokud se tedy učíte RP a chystáte se do Británie popovídat si s "normální" vrstvou obyvatelstva, měli byste být připraveni, že výslovnost většiny lidí se od RP bude celkem lišit. RP angličtinou v postatě hovoří jen moderátoři v televizi a v rádiu (např. BBC), herci, politici a učitelé angličtiny. Ale abych úplně neodrazovala od RP, říká se, že s RP bude váš mluvený projev znít vznešeně a vy budete automaticky působit na většinu lidí velmi vzdělaně.

Pokud se rozhodnete pro americkou angličtinu, všichni rodilí mluvčí vám budou rozumět stejně tak jako v případě, kdybyste na ně mluvili RP angličtinou. Říká se, že americká angličtina už sice nezní tak vznešeně jako RP, ale na druhou stranu se s ní setkáte ve většině filmů, seriálů, v médiích, na YouTube, ve video hrách, na mnoha webových stránkách, atd. Kromě toho je na světě asi desetkrát více lidí, kteří používají Americkou angličtinu než těch, kteří mluví tou britskou. Mnoho Američanů a Kanaďanů používají angličtinu podobnou té základní (General American), kterou uslyšíte právě například v televizi. Nezáleží, jestli se vydáte na východ Ameriky či na západ - všude se setkáte se stejným přízvukem. Výjimkou je pouze jižní část Spojených států, kde lidé hovoří s výrazně odlišným přízvukem.

Jak se tedy správně rozhodnout


To, pro kterou angličtinu se rozhodnete, je jen na vás. Pokud se vám líbí britská "BBC angličtina", RP by pro vás mohlo být dobrou volbou. Sníte-li zároveň o tom, že se jednou do Británie dokonce přestěhujete, bylo by dobré najít si přes internet přátelé na dopisování (pen friends), Brity, a občas s nimi prohodit pár slov po Skypu. Můžete také sledovat britské video blogy na YouTube (videa, kde autor mluví na určité téma či o svém vlastním životě, přináší divákům pravidelně různé recenze, návody, atd.). Velkou nevýhodou je, že na YouTube narazíte převážně na americké video blogy.

Pokud se rozhodnete pro americkou angličtinu, máte spoustu možností, jak si zlepšit poslech, protože jak už bylo zmíněno, amerických videí je na internetu nepřeberné množství. Měli byste si ale pořídit speciální slovník s americkou výslovností a slovní zásobou.

Ať už se ale rozhodnete pro kteroukoliv verzi angličtiny, je dobré znát oba základní akcenty. Měli byste být schopni rozlišit britskou a americkou výslovnost a nemíchat ji dohromady. Časem se vám jistě podaří odhadnout, jak se čtou určitá slova v RP a jak v americké angličtině.

Na závěr jsem pro vás vybrala jedno zajímavé video, jehož autorem je Brit, který se pokouší napodobit 24 akcentů angličtiny:



Bez praxe na žurnalistiku raději nechoďte

2. května 2013 v 19:20 | Anitta |  Rady
Věděli jste, že novinařině se můžete věnovat i bez úspěšného absolvování vysoké školy? A co všechno člověk musí umět k tomu, aby se stal dobrým novinářem?

Že je žurnalistika dřina a napsat jeden takový článek do novin nemusí být vždy legrace, mi jistě odsouhlasí všichni novináři. Nestačí jen dobře psát. Člověk musí být neustále ve střehu a mít všeobecný přehled o tom, co se právě kolem nás děje.

Důležitá je praxe, zodpovědnost a dostatek sebevědomí

Dobrý žurnalista, který píše pro noviny nebo do časopisu, by měl samo sebou umět výborně psát a ovládat pravopis. O tom není pochyb. Jak už bylo zmíněno výše, bez dobrého všeobecného rozhledu se také neobejde a sledovat dění ve světě a u nás se pro něj stává takřka povinností. Především musí mít také zájem o média, chuť psát a nenechat se znejistit neúspěchy. Musí být neustále ve střehu, plný energie (pravděpodobně se budete často muset pohybovat z místa na místo, a pokud se chystáte pracovat pro televizní zpravodajství, bude to pro vás platit dvojnásob), spolehlivý (každý článek je třeba odevzdat do určitého termínu) a hlavně sebevědomý (připravte se na to, že každou chvíli budete muset oslovovat úplně cizího člověka, volat neznámým lidem apod.). A co je asi ze všeho nejdůležitější, to je praxe. Ano, pokud se chystáte dělat přijímačky na VŠ, kde byste rádi studovali žurnalistiku, vždycky na tom budete lépe, když už nějaké to psaní pro noviny či časopis budete mít za sebou a vyzkoušíte si na vlastní kůži, co novinařina obnáší.
Ne vždy je ale nezbytně nutné mít vystudovanou vysokou školu. Když se člověk snaží a má trochu štěstí, není vyloučeno, že se novinařinou může živit. Takové zkušenosti má Vendula Fižová, která studia nedokončila, ale přesto pracovala například pro známý celostátní web Deník.cz.
"Své první přijímačky jsem dělala na Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Na školu jsem se dostala, ale prioritní pro mě byla práce, a proto jsem ji nedostudovala. Před rokem jsem tak opětovně dělala přijímačky - a to na UK v Praze a na Masarykovu univerzitu v Brně - v obou případech to byly známé Scio testy. Opět jsem se dostala, ale školu jsem záhy přerušila, protože práce pro mě byla opět přednější," vysvětluje důvod, proč studia nikdy nedokončila. "Nemyslím si, že novinářem by se mohl stát jen ten, kdo má vystudovanou žurnalistiku. Tím nenabádám k tomu, abyste nestudovali. Ale jen chci říct, že i přesto, že mám pouze maturitu, dostala jsem se k mnoha zajímavým mediálním profesím. Od redaktorky po webeditorku, dokonce celostátního webu Deník.cz, a manažerku projektu Junioroom (projekt pro děti, jež jsem se pokoušela naučit základy žurnalistiky), od referentky na tiskovém odboru v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky po tiskovou mluvčí města Pardubice. Nejde skutečně o to, mít vysokou školu, stačí mít štěstí, umět dobře česky a snažit se."

Vyberte si vhodné zaměření

Nemusíte se podílet jen na tvorbě tištěných médií. Pokud vás láká práce v rádiu či v televizi, budou pro vás vhodná digitální média nebo mediální studia. Pojďme se teď podívat, jaké máte vlastně možnosti a jaké zaměření si vybrat.
1. Žurnalistika
Studium žurnalistiky vás seznámí jak s teorií, tak s praxí. Na výběr budete mít ze spousty volitelných předmětů, jako je například rétorika, český jazyk, základy televizního vysílání apod. Možností jak se uplatnit je mnoho. Po absolvování studia vás mohou zaměstnat jako redaktora časopisu, ale stejně tak můžete zastávat funkci tiskového mluvčího. Velmi záleží na tom, kde vás budou ochotni zaměstnat. Často se stává, že se absolventi žurnalistiky nakonec věnují profesně něčemu úplně jinému, než na vysoké škole plánovali.
2. Mediální studia
Na mediálních studiích vás čeká trochu více teorie. Dozvíte se, jak fungují a působí média, učit se budete o jejich dějinách, zabývat se budete dokonce také reklamou či kompozicí fotografie. Uplatnit se později můžete jako mediální teoretikové, poradci v reklamních či politických kampaních.
3. Digitální média
Zde se kromě historie médií a jejich funkce budete učit také dějiny umění, zabývat se tvorbou videa, animacemi, stříháním videa apod. Uplatnění pak s trochou štěstí najdete v reklamě, v televizi, v rádiu, v oblasti webu nebo jako tvůrce animací či jiných krátkých videí.
4. Public relations (PR)
Toto studium je zaměřeno na marketingovou komunikaci. Schopní absolventi najdou nejčastěji uplatnění jako tiskoví mluvčí či vedoucí marketingu.

Přijímací zkoušky se skládají většinou z českého jazyka a z všeobecných předpokladů

Jestliže to se studiem žurnalistiky myslíte opravdu vážně, neměli byste rozhodně podcenit přípravu na přijímací zkoušky. Nejčastěji si budete muset projít testem z českého jazyka a testem všeobecných znalostí. Často škola vyžaduje i ústní část zkoušek. Rozhodně je dobré pravidelně sledovat dění ve světě i u nás a zajímat se i o historii žurnalistiky. Víte například, kde a kdy vznikly první noviny na světě? Že netušíte? To je ale chyba! Takové otázky se v přijímacích testech velmi často vyskytují. Abyste byli zase o něco chytřejší, správnou odpověď vám prozradíme. První noviny na svět přivedl Belgičan Abraham Verhoenen v roce 1605. Jméno jeho týdeníku si napoprvé vryjí do paměti nejspíš jen ti největší géniové - noviny totiž nesly název "Nieuwe Tijdinghe". Doporučujeme také prostudovat slovník žurnalistiky, v němž se setkáte s mnoha důležitými odbornými termíny, přečíst si všechny informace a podmínky pro přijetí na webových stránkách školy a vyzkoušet si několik přijímacích testů nanečisto, které najdete v knihách určených k přípravě na přijímací zkoušky.

Kde studovat?

Žurnalistiku máte možnost studovat v Praze na Univerzitě Karlově (Fakulta humanitních studií - elektronická kultura a sémiotika, Fakulta sociálních věd), dále v Brně na Masarykově univerzitě (Fakulta sociálních studií), ve Zlíně na Univerzitě Tomáše Bati (Fakulta multimediálních studií), která je vhodná zejména pro studenty se zájmem o studium public relations, nebo v Olomouci na Univerzitě Palackého (Filozofická fakulta). Pokud vás zajímá žurnalistika i ekonomika, můžete také popřemýšlet o Vysoké škole báňské, která umožňuje studium ekonomické žurnalistiky.



Oblíbené blogy

1. května 2013 v 11:25 | Anitta |  Blogy
O Království Bílých Růží jsem se dozvěděla přímo od mladší sestry autorky blogu, kterou znám osobně z Dětské tiskové agentury, poté mi ji opět "připoměl" článek v Autorském klubu, a protože má velice podobné zájmy jako já, rozhodla jsem se ji zařadit mezi oblíbené blogy. Annika se zajímá o Japonsko (dokonce se japonsky učí), ráda píše, čte, tvoří nebo také například vyrábí šperky z korálků.

Blog spisovatelky Edith Holé plný povídek, pohádek a jiných textů. Tato autorka již vydala několik knih, např. Pohádky pro kulíšky. O tom, jak napsat a vydat knihu píše autorka také v

Blog plný vlastních názorů a zajímavých článků jedné budoucí novinářky, který čtu již přes čtyři roky. Loňský rok se nám s touto blogerkou podařil uskutečnit sraz v Praze.

Spisovatelka, kreslířka, návrhářka, milovnice seriálů a módy. O Dominice jsem se dozvěděla díky novinářské soutěži NoRaTel pořádané Dětskou tiskovou agenturou.

Blog autorky žijící ve Švédsku plný fotografií, zajímavostí a vlastních zážitků.


Chceš také patřit do mých oblíbených blogů?


Nezáleží na tom, o čem píšeš svůj blog. Nečtu pouze blogy zaměřené na tvůrčí psaní a žurnalistiku. Ráda zavítam i na blogy o cestování, fotografické blogy, blogové deníčky, atd... Podmínkou je pouze vlastní tvorba! Pokud bys rád/a patřil/a do mých oblíbených blogů, stačí mi krátce napsat do komentářů:
  • adresu tvého blogu
  • stručně popsat o čem bloguješ
Pokud mě tvůj blog zaujme, ráda ho do oblíbených blogů hned zařadím a budu ho pravidelně navštěvovat. :)

Interview: Jak pokládat otázky a čeho se raději vyvarovat

1. května 2013 v 0:58 | Anitta |  Rady
Asi nejoblíbenějším žánrem ve světě žurnalistiky je v neposlední době rozhovor (cizím slovem interview). Setkat se s ním můžeme jak v chladných médiích (noviny, časopisy), tak v horkých médiích
(rozhlas, televize). V případě novin jsou jeho podstatou dvě nezbytné části - samotný rozhovor se zpovídanou osobou a následné převedení rozhovoru do psané formy. Pojďme si nejprve
říct, jaký je rozdíl mezi rozhovorem pro tištěná media a rozhovorem pro rozhlas/televizi.

Není rozhovor jako rozhovor

Zásadní rozdíl mezi rozhovorem pro noviny a rozhovorem pro rádio či televizi je všem zřejmě jasný. U tištěných médií tolik nezáleží na tom, jak bude rozhovor probíhat, ale jak ho posléze zaznamenáte na papír. Byla by ovšem chyba tvrdit, že tedy není vůbec podstatné, jaký dojem na zpovídaného uděláte či jakou atmosféru dokážete během rozhovoru vytvořit. Nervozita, koktání nebo zadrhávání nejsou na rozdíl od rádia či televize zcela nepřípustné, ale přiznejme si, že vždycky bude výsledek lepší, pokud z novináře bude čišet radost z práce a uvolnění.

Několik zásad správného novináře

Už jsme si řekli, že k dobrému rozhovoru je potřeba také navodit příjemnou atmosféru. Než však začnete osobu vyzpovídat, je vhodné stručně vysvětlit, o čem byste si chtěli povídat, případně jestli
má zpovídaná osoba nějaké přání, co by se v rozhovoru mělo objevit. Snad ani nemusím podotýkat, že byste se měli ještě předtím představit a pokud máte možnost, věnovat vizitku s kontakty. Jestliže se chcete vyhnout zbytečným potížím, nabídněte zpovídanému, že mu rozhovor
v konečné podobě, v jaké je plánován do tisku, můžete poslat, pokud si tak bude přát. Pokud se jedná o rozhovor v rádiu, který se bude předem předtáčet, ujistěte hosta, že cokoliv se mu nebude
zdát, můžete z rozhovoru na jeho žádost nechat vystřihnout.

Aby všechno klaplo…

Abyste udělali dobrý dojem, rozhodně se vyvarujte pozdního příchodu. Schůzka by měla probíhat na klidném místě, kde se navzájem se zpovídaným dobře uslyšíte. Předem myslete také na uječené
fanoušky, pokud se jedná o známou osobnost - nechcete přece, aby se z plánovaného rozhovoru stala autogramiáda. Pokud si dáváte schůzku v restauraci, raději zapomeňte na jídlo, ale objednejte si jen něco malého na zahnání žízně. K pití můžete zpovídanému
nabídnout třeba vodu, čaj či ovocný džus. Nepijte před rozhovorem bublinkové nápoje, a to zvláště pokud se jedná o přímý přenos v televizi či v rádiu. Ani snad nemusím dále rozebírat, co by
mohlo následovat…

Jak se ptát či neptat

V prvé řadě byste si měli zjistit podstatné informace o vašem hostovi. Nezapomínejte také na detaily, vždycky je lepší mít v záloze více možností, které do rozhovoru případně můžete zakomponovat. Až
se budete ptát, vyvarujte se čtení otázek přímo z papíru. Napište si jen pár bodu, podle kterých se budete řídit a hlavně se snažte co nejvíce naslouchat. Jen tak můžete rozhovor dále ubírat tím
správným směrem. Budete moci rozhovor snadno větvit - tzn. využít toho, co vám zpovídaný na sebe prozradil a rozvést získané informace v další otázce. Ptejte se tak, aby zpovídaný nemohl
odpovědět "ano" nebo "ne". Zapomeňte také na tzv. sugestivní otázky, jimiž zpovídanému předem vnucujeme odpověď, kterou bychom chtěli slyšet. Jako příklad mohu uvést třeba: "Vy rád investujete každý rok do dovolené v Egyptě, že?" nebo "To byste přece nikdy neudělal..." Takovým otázkám se raději obloukem vyhněte. Mnohem horším nešvarem je však pokládání otázek, které osobnost slýchá neustále od jiných médií. Upřímně, zamyslete se, jak by bylo vám, kdyby se vás v jednom kuse každý novinář ptal na tu samou otázku? Pokuste se vymyslet opokud možno originální dotazy, které budou aktuální.

Zajímavosti z historie

  • První předchůdce rozhovoru byly pravděpodobně Homérovy dialogy v básních Ilias a Odyssea.

  • Mezi významné pokusy o rozhovor se řadí také Rozhovory s Goethem od Johanna Petera Echermana. Echerman se však dopustil několika zásadních chyb - nerozvíjel otázky, nepoužil vlastních komentářů a celý rozhovor zachytil příliš věcně.

  • První rozhovor u nás vytvořil Václav Matěj Kramerius, kdy zachytil rozmlouvání mezi dvěma sousedy a učitelem. U čtenářů se tento žánr stal velmi oblíbeným.

  • První rozhovory v novinách začaly vznikat v 60. letech 19. století v USA, pak se objevily v Anglii a následně se rozšířili do celé Evropy.