Kapky

22. srpna 2012 v 20:19 | Anitta
Trochu krutá povídka o matce alkoholičce a její nechtěné dceři...


Ležela až po bradu ve vaně, naprosto uvolněně a šeptem počítala každou jednotlivou kapku, která dopadla z kohoutku do vody.
Raz. Dva. Tři. Kap. Kap. Kap.
Cítila, jako by se její duše postupně vzdalovala a nechávala její bezvládné tělo na pospas všemu zlu a násilí kolem. Její mysl teď vnímala pouze tichounké žbluňkání kapek ve vodě.
Deset. Jedenáct. Dvanáct. Třináct.
Zavřela oči a začala se pomalu a zhluboka nadechovat, jako by si chtěla vychutnat tu nepopsatelnou krásu, která se v tu chvíli rozlévala jejím tělem.
"Tak mi to zvedni, ty couro jedna odporná!"
Matka se zase rozčilovala. Nebylo dne, který by si tomu dnešnímu alespoň trochu nepodobal. Markétu počali s manželem přece nechtěně. Dítě si nakonec ponechali, ale vychovávali ho s odporem a nenávistí.
"Ty jsi ta nechtěná, která nám zkazila veškerou svobodu," řekla jí jednou matka a ani trochu se nad tím, co právě vyslovila, neotřásla. "Ty jsi ta zmije, která za všechno může!"
"Nezvedne mi to a prostě nezvedne!" Třískla telefonem o zem.
"Ty mrcho, já až tě uvidím, tak dostaneš takovou po tlamě, že se tomu budeš ještě divit…"
Táhl z ní alkohol a ruce se jí neovladatelně klepaly.
Teď, když se Markéta začala potýkat s prvními známkami puberty, čím dál častěji vycházela ven s přáteli a vracela se domů až po setmění. Ve společnosti přátel dočasně zapomínala na všechny starosti, které ji již dlouho trápily. V matčiných očích surové alkoholičky se však okamžitě stala nevděčnou courou, která chodí po večerech šukat, bere a prodává drogy a za to všechno vydělává špinavé peníze.
Všechno to byl samozřejmě nesmysl. Markéta měla třináct let, chodila na základku a chovala se slušně. Všechno její dobré vychování jí však matka oplácela bitím a řezáním do krve, pálením, kopáním a vyhrožováním. To všechno se dělo pokaždé, když přišla domů podnapilá. Rozum Markétě napovídal, aby se zamkla u sebe v pokoji a vyčkala, dokud matka nevystřízliví. Téměř pokaždé, když viděla tu příšernou ignoraci otce nad vším, co se právě dělo u nich doma, však nejednou přispěchala matce na pomoc. Utírala po ní zvratky všude na podlaze, uklízela prázdné láhve od piva, které se válely všude kolem a snažila se k ní vlídně mluvit. Kolikrát na ni v takové situaci vytáhla matka "za odměnu" nůž, kolikrát ji dokonce bodla? Kolikrát musela čelit srdcervoucím nadávkám? Kolikrát kvůli ní zažila bezesné noci, které probrečela?
Padesát. Padesát jedna. Padesát dva.
Kapky, kapičky. Kapi kap. Kap kapi kap…
Další hluboký nádech. Snažila se naplno vnímat to božské uvolnění. Po dlouhé době a naposledy…
Šedesát pět. Šedesát šest.
Díky bohu, že se jí dnes večer podařilo domů proklouznout zcela nepozorovaně. Matka o ní dosud nevěděla. A než ji tu najde, jistě ještě pár dlouhých hodin potrvá. Než vypáčí s otcem dveře koupelny a najdou ji tu ležet ve vaně, spokojenou a bezstarostnou…
Kolikrát kvůli ní musela ve škole lhát?
"Markéto, kdy se tvoje maminka konečně ukáže na třídních schůzkách? Už jsme ji ve škole neviděli snad léta…" stěžovala si několikrát do roka její třídní učitelka.
"Omlouvám se, máme to teď doma trochu těžké," odpověděla pokaždé tiše a dívala se přitom kamsi zarytě do země.
Kap, kap.
Třesoucí se rukou prohrábla horkou vodu kolem sebe. Zůstávala pořád příjemně teplá.
Sedmdesát. Sedmdesát jedna. Sedmdesát dva. Sedmdesát tři.
Pohled na skapávající vodu se proměnil v mžitky před očima. Pak je naposledy zavřela a upadla do bezvědomí. Hlava ji sklouzla pod vodu a ruce se vznesly nad její hladinu.
Z pravého zápěstí jí vystříkl další proud krve a pocákal bílý strop nad vanou.
 


Anketa

Nutili tě někdy rodiče do toho, abys dělala v budoucnu něco, co nechceš?

Ano, mockrát.
Jen mi to navrhli, ale když viděli můj nesouhlas, nechali mě být.
Ne, nikdy.

Komentáře

1 dobry-jmena-uz-jsou-pouzity dobry-jmena-uz-jsou-pouzity | Web | 22. srpna 2012 v 20:49 | Reagovat

Silný příběh... chtěla bych napsat smysluplnější komentář, ale pořád mám v hlavě ty kapky :)

2 Thalia Contostavlos Thalia Contostavlos | Web | 22. srpna 2012 v 21:10 | Reagovat

That is so depressing and beautiful all at once. I think I might have fallen in love with your writing :)

3 matej-foto matej-foto | Web | 23. srpna 2012 v 10:12 | Reagovat

Krásná povídka opravdu krásně napsané :)

4 Berry Berry | 23. srpna 2012 v 19:01 | Reagovat

Smutný, morbidní, vlastně život..Ten úvod je výborně napsaný. Ty musíš být ve slušný depce, když tohle píšeš. Rodiče někdy dokážou život pěkně zavařit, a bohužel je pravda, že někteří to řeší tím nejjednoduším způsobem. Ale ikdyž se to nezdá je to poněkud zdlouhavá zkratka.

5 An. An. | Web | 24. srpna 2012 v 15:59 | Reagovat

Přesně jsem věděla, že to takhle skončí. Kruté. A děsivé je, že takoví lidi na světě opravdu žijí. A mnohdy ještě horší...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama