Červenec 2012

Hunger Games (2012): Svět ovládla dramatická science fiction s nádechem romantiky

21. července 2012 v 20:44 | Anitta |  Recenze
Sci-Fi / Drama / Thriller / Akční
USA, 2012, 142 min
Tak je to tady. Další filmové šílenství. Collinsová napsala zajímavý příběh, který svým nápadem předčil všechnu ostatní science fiction a stejně tak jako čtyřdílná Twilight sága se těší obrovské popularitě. Fanoušci berou útokem knihkupectví za knihkupectvím a čím dál tím více přibývá spousta takzvaných "fan videí" a "fan povídek". Nevím, co je na tom pravdy, ale Collinsové se údajně příběh zrodil v hlavě mezitím, co přepínala mezi televizní reality show a zprávami z války z Iráku. Každopádně nápad se uchytil a rozpoutal ve světě další mánii. Zkrátka ta samá komedie, která vznikla po celém světě již dvakrát. Jednou to byla harrypotter mánie, podruhé svět dobyl čtyřdílný román o upírech. Teď je to dramatická science fiction o nevinných dětech uvězněných v aréně s jediným posláním. Navzájem se vyvraždit, dokud nezůstane jen jeden vítěz.

Příběh se odehrává v budoucnosti na bývalém území Severní Ameriky. Nyní zde leží dvanáct krajů a jejich mocný vládce, nadřazený kraj zvaný Kapitol. Protože se již jednou pokusily ostatní kaje vydobýt svoji nezávislost velkou vzpourou, rozhodl se Kapitol zpřísnit svoji nadvládu. Jako připomínku jejich vzpoury založí brutální Hladové hry, ve kterých se mezi sebou utkají samotné děti obyvatel všech krajů. Právě tam se blíže poznávají dvě hlavní postavy - chudá dívka Katniss a chlapec z rodiny pekařů, Peeta, kteří byli vybráni jako zástupci z dvanáctého kraje. Zatímco doma na Katniss čeká její opravdový kamarád Hurikán, Katniss a Peeta se začínají stále víc sbližovat.

Filmové zpracování prvního dílu této trilogie sklízí také velký obdiv. Nebudu si stěžovat na to, že se jedná o pouze jednu věkovou kategorii. Hunger Games jsou filmem natočeným ve stylu dnešní mládeže a hlavní hrdiny představují mladí dospívající lidé. Dalo se tedy předpokládat, že osloví hlavně teenagery. Collinsová měla o cílové skupině čtenářů zcela jasno - psala příběh o mladých pro mladé. A režisér Gary Ross se snažil pouze dodržet stejná pravidla a stejnou cílovou skupinu. Dovedu si představit, že dospělého překvapí propracované speciální efekty, nadchne je práce kostymérů a pokud nejsou přehnaně náročnými diváky, spokojí se i s hereckými výkony hlavních hrdinů. Zkrátka taková lepší nadprůměrná science fiction.

V čem mě ale Gary Ross trochu zklamal, byly obrovské skoky v ději. První část Hladových her jako by navíc trvala pár vteřin, druhá část se naopak občas vlekla. A o té úmyslně roztřesené kameře na začátku filmu snad raději nebudu příliš mluvit. Tohle se filmařům opravdu nepovedlo a byť to režisér myslel sebelíp, na mě jako diváka takové záběry působili dost nepříjemně, spíše jako rušivý element. Výběr prostředí a jeho finální počítačové úpravy, kde se Hladové hry odehrávají, dopadly také dost mizerně. Prostý les a obyčejné louky a sem tam nějaká ta počítačová ohnivá koule. Jaká to škoda, že zrovna na tom nejdůležitějším filmaři tolik šetřili…

V celku jsem byla s filmovou adaptací knihy spokojená. A vděčit za to můžu hlavně mladé herečce Jennifer Lawrence. Díky za tu přirozenost a nenucenost, kterou ve filmu předvedla! Žádná strojená hrdinka, která dokáže sebelepší science fiction proměnit v katastrofu (teď už zbývá jen věřit českým dabérům, že se nedopustí podobného skandálu, který vznikl po nadabování Twilight ságy…). Nakonec jsem si ale přeci jen řekla, že do kina zajdu za rok i na dvojku. Na to, jak si nový režisér Francis Lawrence poradí s filmovou verzí dalšího dílu Hunger Games, jsem skutečně zvědavá.

Hodnocení: 70%

Abrakadabrka aneb zázraky se neděly

18. července 2012 v 21:05 | Anitta
Tak jsme si jednou s kamarádkou vyrazily na kosmetické poradenství jedné nejmenované firmy. Dalo by se říct, že jsme tak činily spíše z nudy, ale přeci jen jsme byly celkem zvědavy, co nás na takovém poradenství vůbec čeká. Domluvily jsme se na večer s jednou mladou poradkyní. Přivítala nás ve svém maličkatém bytečku, kde jsem hned při vstupu shodou nešťastných náhod málem zašlápla její volně pobíhající dlouhosrsté morčátko. Mně přišlo docela roztomilé (až na to, že mi během celého poradenství párkrát začalo okusovat nohu), ovšem alergičtí jedinci by asi dvakrát šťastní nebyli. S návštěvami svých klientů měla tato slečna očividně dost zkušeností…

U stolku, kam jsme se všechny chvíli poté usadili, nám slečna představila tři sady výrobků této firmy. Po peelingu rukou a použití několika zázračných mastí a krémů na ruce jsme se konečně pustili do pleťové kosmetiky. Jako osmnáctiletým stařenám nám byla přednostně nabídnuta ucelená řada kosmetiky proti vráskám. Po mém lehce kousavém úšklebku se nám rozhodla raději představit jinou řadu, určenou tentokrát pro smíšenou a mastnou pleť. To jsem zase propadla velkému optimismu a začala se těšit. Následovala přednáška o tom, jak se správně odličovat a jak často aplikovat všechny ty vodičky, mýdla, peelingy a masky, co ležely před námi na stole.

Po odlíčení očí ultra jemnou dvoufázovou péčí jsme se přesunuly k umývadlu, abychom vyzkoušely mycí gel. Slečna nám se zkušeným výrazem vysvětlila, jak se správně používá a šlo se zbavovat nečistot. Návštěva koupelny mě lehce znepokojila. Nešlo ani tak o můj obří beďar na čele, který bez nánosu korektoru připomínal Mount Everest, spíše jsem se zalekla výstavy velmi levných značek kosmetiky a laciných výrobků z Rossmana na poličce nad umývadlem. Jak jsem již podotkla, slečna byla hodně zkušená… A taky mě dost vyděsila ta jediná osuška u umývadla přichystaná pro dvě osoby. Hurá bakterie, šiřte se. No to je panečku hygiena.

Na závěr poradenství jsme pak dostali dotazník. Slečna chtěla vědět, jakou kosmetiku používáme a jestli s nabízenými výrobky máme nějakou dřívější zkušenost. Napsala jsem, že používám Zynerit. Antibiotickou vodičku, kterou mi předepsala kožní na moji problematickou aknózní pleť. Slečna o tomto léčivém přípravku však neměla sebemenší tušení, tak jsem jí s ni musela krátce obeznámit. Na co přece znát tenhle základní známý přípravek? Stačí umět pár charakteristik propagované kosmetiky nazpaměť a hned je z vás všeznalec.

Poradkyni jsem ze slušnosti slíbila, že jí brzy zavolám a domluvím se s ní ohledně bezkonkurenční výhodné koupi kosmetického balíčku za dva a půl litru. Přiznám se, že cestou domu jsem o tom v autobuse ještě chvíli přemýšlela. Co když ta kosmetika fakt dělá zázraky? Co když po pravidelném používání budete mít krásně zdravou pleť, jako to mají ty ženské všude na propagačních plakátcích a letáčcích všemožných kosmetických firem? Chuť mě však dokonale přešla, jakmile jsem se doma podívala do zrcadla. Pleť lesklá jako po použití slunečnicového oleje, na čele hotové Himaláje. Poslední záchranou byl můj vlastní pleťový gel a Zynerit. Můj obličej se za chvíli opět vzpamatoval. Být kočka, vrním spokojeností. Paní poradkyni jsem si do kontaktů v mobilu uložila pod jménem "NEZVEDAT!" a ponořila se do nerušeného dlouhého spánku…