Výstava, která není vidět? I to je možné...

6. května 2012 v 20:40 | Anitta |  Reportáže
Už jste si někdy představili, že zavřete oči a pokusíte se poslepu dojít až do školy nebo do práce? Už vás někdy napadlo, jaký je asi život bez zraku? Mnozí z vás teď možná namítnou, že člověk, který již od narození vidí, se do světa nevidomých nikdy nemůže vcítit natolik, aby jim skutečně porozuměl. Protože člověk, který se narodil se zrakem zcela v pořádku, nemůže mít skutečnou představu o tom, co nevidomí cítí a prožívají. A i když na chvíli zavře oči, kdykoliv je může přeci znovu otevřít. Právě k tomuto účelu - pochopit svět nevidomých - byla otevřena v Praze na Karlově náměstí Neviditelná výstava. Navštívit ji můžete kterýkoliv všední den od 12 h do 19 h a o víkendech už od 10 h do 19 h.

Zatemněnými místnosti vás zde budou provázet nevidomí průvodci. Kdykoliv během prohlídky máte možnost se na cokoliv ptát a s průvodcem o čemkoliv otevřeně mluvit. Součástí výstavy je také část viditelná, kde si můžete prohlédnout nejrůznější pomůcky pro nevidomé.
Po prohlídce viditelné části, která zahrnuje výstavu od všemožných pomůcek až po stolní hry pro nevidomé se konečně vydáváme na cestu za poznáním světa nevidomých. Dostávám několik pokynů, jak si ve tmě počínat a jak se v takovém prostředí pohybovat. Náhle kdosi odkryje závěs u vchodu do neznáma a my vstupujeme do černočerné tmy. Je to zvláštní pocit, v jednu chvíli se vás zmocňuje panika, na druhou stranu však umíráte zvědavostí zjistit, kde se vlastně nacházíte. A k tomu vám stejně jako nevidomým lidem poslouží hmat a sluch.

Všichni se snažíme držet pohromadě a každou chvíli tak do sebe nechtěně vrážíme. Orientujeme se pouze podle okolních zvuků a hlasu našeho průvodce. Ohmatáváme věci kolem sebe a snažíme se přijít na to, kde se právě nacházíme. Nebudu prozrazovat, co jsme ve tmě všechno slyšeli a ohmatali, ale věřte, že vás čeká nejedno překvapení.

Na konci výstavy máme možnost pokládat průvodci nejrůznější otázky. "Můžete nám tu potom rozsvítit? Zajímalo by mě, jak to tu vlastně vypadá," vtipkuje jedna z návštěvnic. "To bohužel nepůjde," zasměje se průvodce, "to už by prostě nebyla Neviditelná výstava."

Domů pak odcházím úplně vyměněná. Sice ne zvenku, ale uvnitř hlavy mi víří úplně jiné myšlenky než před hodinou. Na světě nejsem jen já a moje problémy, jsou tu i další lidé, kterým bychom měli pomáhat, vcítit se do jejich života a v případě potřeby jim podat pomocnou ruku. Jsem ráda, že jsem Neviditelnou výstavu navštívila. Byla pro mě velkým přínosem a hlavně mi dokázala konečně otevřít oči.

Anitta
 


Anketa


Komentáře

1 Sasanka Sasanka | Web | 7. května 2012 v 14:42 | Reagovat

Kdybych byla z Prahy, hned se tam vydám. Hodně zajímavá reportáž, která má všechno, co má správná reportáž mít. (*jde trucovat, protože vážně chce bydlet v Praze, nebo aspoň někde poblíž, aby si takovéhle výlety mohla dovolit i víckrát než jednou za uherský rok*)

2 imdisabled imdisabled | Web | 23. května 2012 v 14:13 | Reagovat

Skvělý nápad, tleskám! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama