Třináct dní - část II.

5. listopadu 2011 v 9:18 | Anitta
V nemocničním pokoji vládlo ticho. Nad nehybným tělem Eduarda se sklánělo několik lékařů a starostlivě na něj pohlíželi skrze ochrannou roušku.
"Stále dýchá," konstatoval doktor Soukup tiše.
Pohled na Eduardovo tělo je naplňoval pocitem zděšení, který se částečně prolínal s nejistotou. Soukup znovu odkryl ránu a chvíli to malé očko upřeně pozoroval.
"Sleduje mě," vydechl užasle. "Vidíte?"
"Ten muž tu v každém případě zůstane na pozorování," rozhodl jeho kolega rázně.
"Jistě," souhlasil Soukup a roztřesenou rukou ránu zakryl obvazem, "ale nejdříve musí na operaci. To oko bude třeba vyříznout. Jen bůh ví, jak se ta nemoc časem může rozvinout."
Ráno už ležel Eduard na operačním stole v silné narkóze. Po několika zdlouhavých hodinách, během nichž se lékaři snažně pokoušeli přijít na nejvýhodnější metodu, jak Eduardovo třetí oko definitivně sprovodit ze světa, se pacient konečně probral a zanedlouho začal místo vylekaného koktání a drmolení srozumitelně komunikovat. Ránu na stehnu zatím zásluhou otupujících léků vůbec necítil.
"Jak se cítíte?" vyzvídal doktor Soukup naléhavě a neklidně přitom přešlapoval po pokoji.
"J-je mi už o něco trochu lépe," usoudil s jistým úsilím.
"Nikdy jsem se s ničím takovým ještě nesetkal…" pronesl lékař fascinovaně. Zdálo se, že se ze včerejšího šoku stále nevzpamatoval.
Chvíli oba mlčeli a jen tak nervózně těkali očima z jedné části místnosti do druhé.
"Bude třeba si vás tu nechat ještě týden, dva na pozorování. Navíc teď máte na noze dost slušnou ránu a ta se nezahojí pouhým mávnutím kouzelného proutku," sdělil mu lékař.
"Sam-samozřejmě," zadrmolil Eduard. "M-můžu mít n-návštěvy?"
"V žádném případě," rozhodl lékař razantně, "nikdo z nás netuší, zdali už od narození trpíte nějakou chorobou, která se vzácně projevila až nyní. Nedokážeme nic takového posoudit s úplnou jistotou. Na druhou stranu, kolik dětí se narodilo zcela v pořádku a teprve právě až během života jim z hrudi vyrostla druhá ruka? Kolika dospělým během necelého týdne praskla kůže na noze, pod kterou se léta skrývalo… oko?"
Následovala dlouhá odmlka.
"Omlouvám se, neměl jsem uvádět tak rozdílný příklad mezi rukou a okem. Tvrdit, že by někomu během života mohla narůst další končetina, je zcela bezpochybně absurdní. Ovšem myšlenka, že vaše… ehm… oko… jste měl pod kůží už od chvíle, co jste přišel na svět, nemusí být nadrbou stranu úplně k zahození."
"M-možná jsem s tím skutečně žil sedmadvacet let. Až teď to všechno… prasklo. N-nemůžu být přece n-nakažený nějakým smrtelným virem, ž-že ne?"
Doktor Soukup mu chvílemi připadal jako duševně chorý. Žádná taková choroba přeci neexistuje. Zákaz návštěv ho proto opravdu rozlítil, jenže veškeré vyčerpání ho donutilo vzít lékařova slova k srdci.
"Nechci vám lhát," odvětil ztěžka. "Nechci vám tady namlouvat, že trpíte nevyléčitelnou chorobou, navíc když jsem se s takovým případem v životě doposud ani jednou nesetkal. Ale přesto mi tu pořád něco nesedí."
*
Eduard se rozhodl vypustit veškeré starosti z hlavy a začal si namlouvat, že trpí jen ve srovnání s jeho skutečnou chorobou obyčejnou hepatitidou typu A, ze které ho brzy vyléčí. Stejně tak to vykládal i Dianě, která ho denně bombardovala stovkami textových zpráv s jediným cílem zjistit, kdy už se její drahý vrátí a všechno bude jako dřív.
JE TO JEN ZLOUTENKA, ZLATO. MAM ZAKAZY NAVSTEV, SNAD TO CHAPES. NAVÍC SI NEPREJU, ABYS KVULI ME ONEMOCNELA I TY. MILUJU TE.
ED.
Odeslal zprávu a pustil se znovu do čtení. U doktora Soukupa si vyprosil štos starých časopisů o medicíně, aby mu čas v nemocnici lépe ubíhal. Ten chlap by pro jeho pocit pohodlí snad udělal snad téměř cokoliv. Pokaždé na něj tak zdrceně pohlížel, jako by nebylo jediné naděje, že se uzdraví. A přitom už se Eduard cítil o moc lépe. Rána se úspěšně hojila, horečka dočista vymizela a on se stával den ode dne silnější.
Bylo osmého dne a Eduard vypadal už vcelku zdráv. Sestřička s ochranou rouškou mu právě donesla oběd. Při pohledu na průhlednou mastnou vodu s několika kolečky vařené mrkve se mu udělalo šoufl. Přesto se přiměl a slušně poděkoval. Ohrnul nos a trochu odtažitě spolkl první lžičku. Chutnala ohavně, ba i mnohem hůře, než vypadala.
O chvíli později dorazil doktor Soukup na pravidelnou kontrolu.
"Vypadáte lépe," všiml si s úlevou.
"Už tušíte, kdy mě odsud pustíte?"
Eduard právě s odporem spolkl poslední lžičku polévky.
"Nesmíme spěchat, vzpomeňte si, jak vám bylo ještě předevčírem."
Oba chvíli mlčeli a tiše sledovali prázdnou zeď před sebou.
"Víte co," promluvil konečně doktor, "teď se trochu prospěte."
*
Probudil se až ráno. Se silnou bolestí žaludku.
"To ta… to ta vaše polévka," zaskuhral a probodl vyčítavým pohledem shon lékařů naklánějících se starostlivě nad jeho lůžkem.
"Vezměte si prášek, pomůže vám," přihnala se sestra s horkým čajem a platíčkem pilulek.
"Nic jíst nebudu!" vzdoroval Eduard jako malé děcko. "Chcete mě snad zničit?"
Doktor Soukup zmateně zakroutil hlavou.
"Obavám se, že vinu nenese náš lékařský personál," vmísil se do hovoru.
"Snažíte se mi tu vážně namluvit, že příčinou všechné té bolesti je…"
Trpce se zarazil a nejistě upřel pohled na svoji postiženou končetinu. "No vždyť víte," vydechl zničeně.
"Počkáme…" zarazil ho doktor, "ještě chvíli počkáme."
*
K jedenáctému dni se Eduardův stav výrazně zhoršil. Byl žhavý téměř jako kamna, ale kůže na rukou zůstávala chladná a namodralá jako by ji ošlehal ledový grónský vítr.
Dvanáctého dne Eduardovi objevili zvláštní nález na kůži v okolí podbřišku. V tom místě se mu rozpínal podivný flek podobný podlitině. Sám ho za nezkrotného třesu celého těla popisoval jako cosi pevně napnutého. Doktor Soukup měl jasnou vizi, co by mohlo následovat. Nemohl však stále uvěřit. Balamutil se absurdní představou, že pacientův stav je na dobré cestě ke zlepšení, ona modřinka na břiše může být jen konečným dozněním nemoci.
V hloubi duše měl však strach, co by mohlo následovat tentokrát.
*
Bylo třináctého dne, devět hodin večer. Eduardovi bolesti sílily. Nad jeho lůžkem se sklánělo dvacet nejzkušenějších lékařů, kteří mu podávali morfium a dohlíželi na to, zdali zůstává při vědomí. Na nočním stolku ležel jeho mobil s předepsanou esemeskou, kterou se chystal v nejbližší době odeslat.
UMIRAM, DIANKO. LHAL JSEM TI, ODPUST. ME TELO TRYZNI NĚCO HORSIHO, NEZ JEN HEPATITIDA. NEVIM, CO ME TO TOLIK CHCE ZNICIT, ALE DOUFAM, ZE BRZY BUDE PO VSEM. NEZAPOMEN NA ME. MILUJU TE.
Kolem desáté hodiny byl jeho tep natolik slabý, až se zdálo, že ho lékaři při vědomí již dlouho neudrží. Kůže se na břiše pnula čím dál víc, doktor Soukup se modlil za to, aby tam na něj čekaly vnitřnosti, jak byl už po léta svého působení v nemocnici zvyklý. Eduardův případ byl vskutku výjimečný.
"Zkolaboval nám," hlásila po chvilce zdrceně sestra. Doktor Soukup se okamžitě ujal první pomoci.
"Zatraceně! Do hajzlu, vůbec nedýchá!" zabědoval.
Eduardovo tělo bylo ledovější než mraznička. Všechno mu připadalo tolik marné… Po padesátém pokusu o dýchání z úst do úst, jehož výsledek byl beztak neúspěšný, se vyčerpaně svalil vedle lůžka a zničeně si položil hlavu do dlaní.
PRASK.
Místností se rozlehl odporný vřískot.
Doktorovo čelo se orosilo ledovým potem. Třásl se strachy, nedokázal pohnout hlavou a pohlédnout do očí tomu, co vzešlo z těla jeho pacienta. Naslouchal zděšenému křiku jeho kolegů, kteří se okamžitě dali na útěk.
Něco se k němu neústupně blížilo, on tam však strnule seděl dál a klepal se jako ratlík. To něco ze sebe po chvíli vydalo další z hrůzných skřeků a dravě se mu zakouslo do ramene. Polekaně vykřikl a otevřel oči, aby pohlédl tomu stvoření do tváře. U jeho zkrouceného těla postával maličký pidimužík. Tvář měl podivně zkroucenou a posetou podivnými výrůstky, trochu jako to mívají ropuchy. Mohl měřit nanejvýš půl metru.
Doktor zalapal po dechu a natočil hlavu k rameni, kam se mu pidimužík před chvíli prudce zahryzl. Kolem hluboké rány se mu vytvořila namodralá skvrna.
Tak modřina, vzpomněl si a šíleně se rozchechtal.
Taková malá modřinka…
 


Komentáře

1 Kiwi Kiwi | Web | 11. listopadu 2011 v 20:13 | Reagovat

Jsem na tom podobně jako ty ;)

2 NaimA LloYd NaimA LloYd | Web | 3. prosince 2011 v 11:54 | Reagovat

Pěkný :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama