Příběh toaletního papíru: Jak to vidí Pepa

19. srpna 2011 v 13:16 | An!tta |  Na téma
Krátká povídka na téma týdne pro všechny ztřeštěné čtenáře ;-)

Jak to vidí Pepa

Nikdy nepochopím tlustou paní Vavrovou, která v jednom kuse mele o tom, jak děsně lituje toho, že se nemohla narodit jako ztělesnění ideálu krásy a dát se na dráhu supermodelky. Nerozumím ani tomu chlapíkovi odvedle, co si k paní Vavrový sem tam zaskočí poklábosit u kafe a neustále si přitom stěžuje, že kdyby mohl narodil by se v bohatý americký rodině, utápěl by se v těch svých "doláčích" a nemusel by teď nervózně jako přepočítávat svůj mizernej truhlářskej výdělek v poloprázdým prasátku, který kdyby mohlo, začalo by se chudák celý svíjet hlady. Nejdou mi do hlavy ani žalostný nářky ulepený mouchy na záchodovým prkýnku. Copak si nikdo neuvědomujete, jak krásnej život vlastně máte? Poněvadž narodit se jako toaleťák je bezkonkurenčně to nejhorší, co vás vůbec může potkat.
Občas na tohle téma vedeme s Vaškem nekonečný debaty. Vašek byl do života obdarován podobně potupnou rolí jako já. V koupelně paní Vavrový zastupuje jednu z nejnezbytnějších potřeb každý domácnosti. Jasně, mnozí z vás to už jistě tuší. Ano, Vašek je záchod.
I když se mnou dokáže plně soucítit a občas mě dokonce i pochlácholí, zbytek času se přede mnou pořád jenom lituje a básní tu o tý svý žumpě ze sousedovic zahrady, jejíž specifická vůně se k nám každej večer line pootevřeným okýnkem. Trochu se hájím, aby si ten trouba laskavě uvědomil, že já taky zrovna nejsem značková voňavka z Paříže, jenže on mi hned nato v obraně začne popisovat, jaký strašný muka si musí prožívat on a že někdo jako má proti němu úplně pohádkovej a navíc krátkej život.
Něco pravdy na tom ale skutečně bude. Mě odloučili od mých kolegů teprve před půl hodinou. Všichni jsme zůstávala opření o zeď v balíčku po šesti vedle Vaška a vyklepaně čekali, až přijde řada právě na jednoho z nás. Nejdřív šel Jáchym - takovej vtipálek to byl. Po Jáchymovi jsem následoval já.
Celýho třesoucího mě ledabyle pohodili na podlahu, jako bych snad byl nějakej starej smradlavej hadr. "Tak si to užij kamaráde," rozloučil se se mnou tehdy naposledy nebohej Jáchym a jako zmuchlanou natrhlou ruličku ho pohřbili v zapáchajícím koši na odpadky. Hrůzou jsem přestal úplně mluvit a jenom jsem otupěle pozoroval zase tu ulepenou mouchu, co tam zuřivě kroužila již několik dobrejch hodin nad Vaškovými útrobami. Modlil jsem se, aby se stal obrovskej zázrak a já odešel ze světa bez většího utrpení. Jenže nepřišel zázrak, přišla malá dcerka paní Vavrový.
Polil mě ledovej pot strachu. Pevně jsem sevřel víčka k sobě a klepal se tam jako malej ratlík. "Tak do toho, Pepo," rejpl si do mě naposledy Vašek, "máš premiéru." Pak už jsem prudce vyletěl ze země a stal se obětí dívčina pevnýho stisku. Měl jsem chuť začít ječet, prosit o milost, kroutit se jako užovka a nevím co dál, jenže pak se stalo něco neobvyklýho. S mírným otřesem jsem dopadl do dívčina batohu vedle barevných pastelek a zubící se barbíny od Mattela. V rychlosti jsem zablekotal cosi na pozdrav a usilovně přemýšlel, co by mohlo následovat.
Naložili nás do auta a dobrý dvě hodiny nás nechali o samotě v kufru. Mezitím jsme se zapovídali s hnědou pastelkou. Nikdy předtím by mě nenapadlo, že toho máme tolik společnýho. Barbína se s opovržením odtáhla do zadní části batohu a pohrdavě o mně vyprávěla červený a žlutý pastelce. Zastavili jsme kdesi na rušným náměstí, a když mě vytáhli z batohu, všiml jsem si, že je to Náchod. Kolem nás se tlačila další spousta lidí a v rukou svírala další moje druhy.
"Připraveni na světový rekord?" křikl jakýsi muž v reklamní kšiltovce před námi, načež lidé začali hlasitě povykovat a zběsile rozmotávat všechny toaleťáky, který byly k mání. A tak se skutečně stal zázrak a já se hrdě táhl několik městem jako papírovej had. Na mě pak napojili celý role dalších mých kolegů. Lidé s úctou přihlíželi a uznale nám tleskali. Trochu na mě cákalo bláto a prášil písek, ovšem ten pocit blaženosti stál za všechny strasti kolem. Do prvních dešťových kapek se lidem podařilo vytvořit hada o délce celejch českejch hranic. Ten chlápek v reklamní kšiltovce nám to pak slavnostně sdělil do mikrofonu a svolal všechny účastníky na závěrečnej přípitek.
Škoda, že jsem toho víc neviděl. Dešťový kapky mě začali postupně rozmáčet a já se rozplýval na kaši. Naposledy jsem pohlédl na hlučnou tlačenici přede mnou. Tak on to byl rekord... A ještě k tomu světovej.
No to by kluci koukali.
 


Komentáře

1 Čalamáda June Čalamáda June | Web | 19. srpna 2011 v 14:02 | Reagovat

Tak tohle se mi nějakým zvláštním způsobem líbí. Drama o životě toaleťáku s dojemným koncem.
A je to i vtipný! 8D

2 Jasmína Nocte Somniare Jasmína Nocte Somniare | Web | 19. srpna 2011 v 14:07 | Reagovat

Originální a vtipné :D

3 Nosy Cucumber Nosy Cucumber | Web | 19. srpna 2011 v 14:09 | Reagovat

To je hezký :)

4 Brigita Brigita | Web | 19. srpna 2011 v 14:09 | Reagovat

To je nádherný. :) Fandila jsem Pepovi, aby neskončil jako jeho kamarádi a on pomáhal vytvořit světovej rekord... :) Výbornej nápad!

5 Crazy.Child Crazy.Child | Web | 19. srpna 2011 v 14:23 | Reagovat

Dobrá a celkem i vtipná povídka =D =)

6 BaBiBa BaBiBa | Web | 19. srpna 2011 v 15:38 | Reagovat

To se občas toaleťák má. :-D

7 Kari & Chilli Kari & Chilli | Web | 19. srpna 2011 v 16:28 | Reagovat

Ahoj na našem blogu je soutež  o Blog prazdnin 2011 budeme rádi když se k nám taky připojíš =)

8 Cirrat za Téma blog Cirrat za Téma blog | Web | 23. srpna 2011 v 8:56 | Reagovat

Pepa je ve výběru. Pobavil :-)

9 Bonbón Bonbón | E-mail | Web | 23. srpna 2011 v 12:01 | Reagovat

Docela dobrý článek...

10 Verča Verča | Web | 8. dubna 2013 v 15:28 | Reagovat

Dobrj článek :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama