Červen 2011

30. 6. 2011 - Filmování, voda, Brno...

30. června 2011 v 19:44 | An!tta
Ahoj!
Tak jsem se konečně po tom všem shonu dostala k blogování. Řeknu vám, dost mi to chybělo. Ale nedalo se nic dělat, červen byl dost nabitý, zejména co se školy týče. Po celý rok jsem se dost flákala, což je také vidět na mém vysvědčení. Agghhhhrrrr! Nejradši bych ho teď spálila. Abych ale nebyla tolik sebekritická, musím se pochlubit s výbornou ze španělštiny. Jazyky, jo to je moje. Zato chemie dopadla katastrofálně - za čtyři a můžu být ještě ráda.
Mimo to jsem dnes měla platit pokutu okolo tisíc korun, poněvadž mi včera nějaký vtipálek ukradl balík letáků, které v metru rozdávám jako brigádník, a zvesela si je rozházel všude po metru. Ou gaš, no docela to se mnou otřáslo, když jsem zjistila, že na to přišli. Mám takový dojem, že tuhle brigádu co nevidět opustím - našla jsem si mnohem výhodnější práci jako hosteska. A k té pokutě - nakonec mi ji odpustili, což ve mě vyvolalo jistou euforii. Už jsem se obávala, že dám všem prázninovým plánům zbohem a všechny pracně vydělané peníze půjdou do háje.

Tak... tyhle strasti mě potkaly včera, ale co se dělo týdny předtím stojí rozhodně za větší pozornost. Takže tiše děcka, začínáme. Pro udržení pozornosti jsem pro vás připravila směsici rozličných fotek (za poslední měsíc jsem jich nafotila minimálně tři sta.)

Akce č.1: Natáčení na Vyšehradě

V rámci filmové dílny pořádané u nás na škole jsme s ostatními filmovými nadšenci první červnovou sobotu vyrazili natáčet amatérský film na Vyšehrad podle scénáře kámošky, která by děsně ráda jednou studovala scénáristiku. Dorazil kluk, který kameře hodně rozumněl - konec konců studuje na to školu.

L+L(4) - Dopis

4. června 2011 v 10:53 | An!tta
V minulých dílech: Rossie Laneová je dcera nejslavnější módní návrhářky z New Yorku. Do jejího života spadá téměř všechno, po čem většina dospívajících dívek jen tiše touží - sláva, prestižní škola modelingu, značkové oblečení za deset tisíc dolarů... Rossie však touží po docela obyčejném životě, kde by ji na každém kroku nepronásledovala banda novinářů a vlezlých fotografů.
Poslední dobou se navíc její rozvedená matka začíná čím dál tím víc stýkat s nesympatickým panem Lashnellem (fotografem) a ještě ke všemu upřednostňuje před vlastní dcerou vychrtlou modelku Katharine. V brzké době plánuje navštívit plastickou chirurgii a zvětšit svá prsa...
Poté, co si Rossie vylije srdce u kamaráda pošťáka Colvinse, vkrádá se sebevědomě do vily Laneových podivných chlapík, z něhož se později vyklube fotograf Lashnell, což se samozřejmě naše hlavní hrdinka dozví těsně po tom, co ho u nich ve vile zamkne v koupelně. A aby toho nebylo málo, další pořádný trapas si urobí před módní přehlídkou, kdy kvůli své nepozornosti zakopne a vyvrtne si kotník před nádherným Miguelem, synem reportérky, která přišla celou akci s pomocí televizního štábu zdokumentovat. Ten ji ale jako zázrakem ochotně pomáhá na nohy a dokonce si s ní chvíli poté mile povídá v kanceláři.
Na molu pak oblečou stylisti Rossii do nádherných šatů, které z ní ihned udělají královnu mezi všemi spolužáky, modely. To si však její největší sokyně Amanda nenechá ani trochu líbit a přinutí stylisty, aby Rossii převlékly do nenápadných černých šatů.
Doma pak zůstává Rossie se svou tetou Margaret a společně diskutují o matce, která má má na další den domluvenou zminovanou plastickou operaci prsou. Že by v tom měl prsty pan fotograf?
Jak se s tím Rossie dokáže srovnat?

4. Dopis

V kozačkách se probrodím záplavou kaluží v naší zahradě a opatrně navrátím obrácenej deštník do původní podoby. Studenej podzimní vítr mi hravě rozcuchává vlasy. Zrzavý lokny mi brání ve výhledu na cestu, vidím jen rozvířený listí všech barev, jak se pomalu snáší k zemi a pak po chvilce zase jako papírovej drak vstoupá někam k našedlým obláčkům.
"Ahoj, mami!" pozdravím automaticky při vstupu do vyhřátýho domova. Přiběhne však akorát jen Pirát. Plnej touhy po láskyplným podrbání za ušima se mi začne jako stroj lísat o černý kalhoty, na kterejch se okamžitě vytvoří hustej nános kontrastujících bílejch chlupů.
Z obýváku se ozývá podivný šuškání. Zdá se, že máma s někým diskutuje po telefonu. Moc dobře tuším, o koho se v tu chvíli jedná. Sladká slůvka a chichotání mou domněnku jen silně potvrzují. Od matčiny plastický operace uběhl už skoro měsíc. Tetina předpověď se vyplnila do týdne. Začalo to nesmělým pozváním na večeři ze strany pana fotografa a hned pár dní nato přitáhla máma na oplátku jeho k nám domů, aby zde nafotil pár vyzývavých fotek pózující vychrtliny Katharine. Ve společnosti jeden druhýho teď tráví v podstatě víc času, než je vůbec zdrávo. Máma oslovuje pana Lashnella zlato, nebo v horším případě i broučku, což mi většinou úspěšně dokáže obrátit žaludek na ruby.

2. 6. 2011 - Dopisy v ulicích

2. června 2011 v 17:37 | An!tta
Zdarec přátelé :-D,
poněvadž jsem si svou neohrabaností (jak jste si možná všimli) smazala celý dairy zápisek, tuším zveřejněný začátkem května, nebylo by od věci tady znovu v rychlosti velmi stručně zopáknout, co se v mém životě událo během dubna.
V polovině dubna jsem strávila tři dny v Polsku s několika dalšími výherci soutěže JuniorInternet. Pokud jste pravidelní čtenáři mého blogu, jistě víte, že jsem zvítězila v kategorii JuniorText s krátkým příběhem o komunikaci za 10 let. Teď se urputně snažím vyždímat si z hlavy co nejlepší nápady a napsat spoustu skvělých povídek, abych se mohla konečně zviditelnit v nějaké té soutěži literární. Jenže to by moje soustava mozečná (výborná hláška ze ZŠ :-D) nesměla být po škole neustále tak vycuclá. Víte, už skoro propadám z chemie, v takových případech je lepší odložit psaní na jindy a věnovat se raději těm nenáviděným koordinačním sloučeninám. Ale abyste si nemysleli - přes víkend jsem napsala čtvrtou kapitolu L+L (má asi deset A4 stránek) a stejně dlouhou hororově jednorázovku, kterou si však budete moci přečíst až v prosinci - odeslala jsem ji do soutěže časopisu XB-1.

Další novinkou je, že jsem si pavděpodobně našla již třetí brigádu :-D Pro vaši orientaci "pracuji" jako uklízečka v jednom paneláku, taky přes týden roznáším letáčky a jestli mi to klapne, budu dělat na nejmenovaném dostihovém závodišti hostesku.

Tay jsem začala chodit na filmový seminář, kde se zabýváme scénáristikou, prací s kamerou a každou hodinu získáváme zajímavé informace z různých přednášek pedagogů z FAMU. Je to pro mě takové příjemné odreagování po tom všem moření ve škole, takže tam ty tři hoďky až do večera vždycky ráda pobudu.

Zítra mám narozky. Sedmnáctiny. Už...? Párty nebude, koneckonců byla minulý pátek, kámoška také slavila. Nejspíš přijdu domů, trochu si zdřímnu, přečtu si kousek z Shakespearova Krále Leara, půjdu na brigádu jako obvykle, potom se uchýlím někam do kouta s jednou z Bradburyho knížek, uvařím si sýrovou omáčku se špagetama a večer budu psát povídky. Ne že bych nebyla s tímhle rokem života spokojená. Jsem. A nadmíru! Dalo by se říct, že tohle byl ten nejdokonalejší rok mého života, jaký jsem si mohla přát!
Ta za prvé: přestup na novou školu - noví lidé - nová šance.
Za druhé: celková změna mého já - když si pomyslím, jaká jsem byla dřív... no brrrr...
Za třetí: Naučila jsem se užívat si života.

V pátek jsme se třídou vyrazili po Praze shánět podpisy na podporu nespravedlivě vězněných, což byla akce pořádaná v rámci Amnesty International zvaná "Dopisy v ulicích" a v České republice se jí zúčastnilo dalších dvanáct měst. Na cestě mě odchytily dvě modetrátorky z rádia Wave, na kterém pravidelně každé podnělí ve 21:00 vysílají pořad Na točenou. Odpověděla jsem jim na pár otázek, což si můžete poslechnout zde. Mluvím kolem desáté minuty.

A aby toho nebylo málo, těšit se můžete na krátkou reportáž! ;-)

Anitta