Jsem introvert! No a co?

29. dubna 2011 v 20:24 | An!tta
Již dlouho, předlouho se snažím stát extrovertem. A abyste si nemysleli - zprvu mi ty pokusy o "proměnu" dávaly pořádně zabrat. Často se nutím do věcí, které jsou mi doslova proti srsti. Jejich splnění mi pak ale přináší pocit spokojenosti, pocit, který mi říká, že jsem na dobré cestě, jak se stát extrovertem. Ale... proč to vlastně dělám? Copak jsou introverti méněcenní?

Když jsem poprvé nastoupila do školky, zažila jsem pořádný šok. Komunikace s ostatními dětmi pro mě byla utrpením a já si začala postupem času uvědomovat, že jsem asi tak trochu divná. A takhle mi právě kleslo sebevědomí, jež si teď se vší urputnou snahou snažím nasbírat zpátky. Nerada jsem se bavila s ostatními dětmi, raději jsem přes den zůstávala někde v koutku a věnovala se celou dobu kreslení. Postupně jsem došla k závěru, že nejlíp mi je někde doma samotné s kusem papíru, kam si nerušeně čmářu svojí povídku. Psaný projev, jo to je moje.

Představte si, že třídní učitelka k vám do lavicve posadí třídní hvězdu. Ta se vám pak najednou usedavě rozpláče v koutku. Obklopena starostlivými spolužáky během ztrápených vzlyků a nářků vysvětluje, že s vámi prostě sedět nechce, že to je pro ní ten nejhorší trest, a že si vedle sebe takového málocenného a nemluvného podivína prostě nezaslouží. A přesně tohle se mi jednou taky stalo.

Často když mluvím, nedokážu se vyjádřit tak dobře jako v projevu psaném. Není pravda, že bych byla ve splečnosti vyloženě mlčenlivá, dost jsem se od školky a vůbec základky změnila, ale pořád nejsem ta holka, co by střílela jednu hlášku za druhou a dokázala bavit lidi. Někdy bývám plná energie, veškerou komunikaci s lidmi si naprosto užívám a připadám si jako extrovert (což ve skutečnosti nejsem). Ten pocit si nesmírně užívám a z celého dne mám pak nenahraditelný pocit. Někdy si říkám... proč taková nemohu být pokaždé?

Ve vzduchu nám stále visí nezodpovězená otázka: Jsou introverti podivíni? Jsou introverti podřazení extrovertům? Jsme skutečně labilní podivíni okolím nepochopeni? Možná bychom si sami sebe měli více vážit. Přestat být k sobě tolik sebekritičtí. Na druhou stranu je ale podle mě úplná hloupost snažit se stát extrovertem, když jím ve skutečnosti vůbec nejste. Proč jim neustále závidět jejich pohotovost a výřečnost, buďme hrdí na tom, kým jsme. Klíčem k úspěchu je pravidlo mít rád sám sebe a brát se takoví, jací ve skutečnosti jsme.

Introverti si prý mládí příliš nedokáží užít. Vážit si sebe sami začnou až později, četla jsem, že kolem třicátého roku života. Zní to všechno dost děsivě, že?

Každopádně se snažím stále se zlepšovat. Když mám příležitost, jdu mezi lidi. Přinutím se, i když se mi třeba zrovna dvakrát nechce. Nakonec se přeci jen ve většině případů skvěle bavím. Někdy to naopak prostě nevyjde, ale to je prostě život.

Došlo mi, že měnit se na někoho, kým nejste, mi za to vážně nestojí. Extrovert přece není žádná šablona dokonalosti, podle které bych se měla řídit i já.

Na závěr připojuji odkaz na velmi zajímavý článek, určitě stojí za přečtení!

Anitta
 


Komentáře

1 Alisa Alisa | Web | 29. dubna 2011 v 20:45 | Reagovat

Podľa mňa byť introvert nie je nič zlé . Sama som niekde na rozhraní, pretože som vždy vedela v spoločnosti existovať a mám množstvo priateľov, niekedy sa celý večer nepoviem jediné slovo . Našťastie je Facebook a ja pokiaľ nemusím komunikovať ústne, viem byť "normálna" . Ale vlastne som skôr extrovert, ktorého spoločnosť poväčšine nudí a je pod jeho intelektuálnu úroveň . Ale nikdy by sa nemal nasilu meniť . Kamarátka je totálny introvert a rozumieme si aj tak . Hoci nemá toľko priateľov ako ostatný a nevie tak vychádzať s ľuďmi .

2 Chloë Noir Chloë Noir | Web | 29. dubna 2011 v 20:50 | Reagovat

Náhodou...ja som introvert a ja si svoje "mládi" užívam dosť dobre..a po svojom...pre mňa je užívať si života venovať sa mojim obľúbeným činnostiam: foteniu, kresleniu, písaniu, blogovaniu, čítaniu a tak...
Introverti podľa môjho názoru nie sú podivíni...ale zase..pre každého je divné niečo iné.pre mňa je divné to, že niekto chodí za priateľkou každý deň, a keď spolu niesú, tak si vyvolávajú, vypisujú....o čom sa sakra toľko bavia? :D nedokážem si predstaviť byť s nejakou osobou každú inutu mojho života.

To extroverti nás vidia ako podivinov, pretože nás nechápu, nechápu, ako možme byť tak utiahnutí. Ale..ich problém.
Stať sa niekým, kým nie sme nie je zdravé a nie je to ani správne. keby ľudia otvorili oči a prestali diskriminovať každého, kto je v niečom iný, tak by nebol na svete problém..ale...to je len utopia...

3 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 29. dubna 2011 v 20:59 | Reagovat

To jsou typy osobnosti. Extravert, introvert. Labilní, stabilní. Cholerik, melancholik, sangvinik, flegmatik. Nemůžeš to plést dohromady a stavět jedno nad druhé, to by bylo naprosto to samé jako stavět vyšší lidi nad nižší nebo brunety nad zrzky. Naprosto jednoduše může existovat pohodový stabilní introvert a šíleně labilní extrovert.

4 Aroneka Aroneka | Web | 29. dubna 2011 v 21:02 | Reagovat

Extroverti jsou jakoby "důležitější", protože hlavním složkou téhle společnosti ke komunikace a s tou mají introverti problém.

5 Ivi Werwolfin Ivi Werwolfin | E-mail | Web | 29. dubna 2011 v 21:09 | Reagovat

Do ničoho sa nenúť..buď taká, aká si naozaj. Ja som introvert, ani sama neviem čo cítim (tak fajn, preháňam, ale to je obrazne povedané, že nikomu nič nehovorím o svojich pocitoch) a tiež nerada komunikujem a vôbec vychádzam von, keď viem že sú tam ľudia. A prežívam život, na môj vkus celkom fajn.

6 yellow-dog yellow-dog | Web | 29. dubna 2011 v 21:33 | Reagovat

Když je někdo samotář, tak by mu to neměli dávat za zlé. Myslím si, že pokud se ta holka rozbrečela, že s tebou nechce sedět, že to bude nějaká frajerka.
Jsi taková jaká jsi, existují prostě introverti a extroverti. Nikdo chytrý nikdy neřekl že extroverti jsou lepší, tak proč by si s tím měli introverti dělat starost? :D.

7 Wicky Envy Leviathan^^ Wicky Envy Leviathan^^ | Web | 29. dubna 2011 v 21:35 | Reagovat

XDD Whoaa~som si myslela že som asik jedna z mála XD Ako už od škôlky som bola proste vždy sama,kedže som nevedela jak s ľudmi proste normalne pokecať XD Na zakladke to iste,som si tam prežila fakt hrozne chvíle XD Ako som prišla na strednu,snažim sa zmeniť,viac rozprávať atd XD Nj,extroverti,stále maju okolo seba spustu ľudí,dobru naladu,zábavu atd,kto by to nechcel.XD

8 Kate Kate | Web | 29. dubna 2011 v 21:37 | Reagovat

Podle mě je možná i lepší se lidem nějak "nerozdávat" a otevřít se jen těm, kteří za to stojí a věříš jim. Já jsem byla kdysi nucena kamarádkou chodit do společnosti, jenže mi to vůbec nesedělo, nechtělo se mi, raději budu doma jen s jedním člověkem, kterého mám ráda, než na nějaké pochybné akci plné lidí, za kterými se může skrývat kdo ví kdo... A je mi takhle mnohem lépe. Bohužel mám odjakživa smůlu na kolektiv a kvůli tomu jsem se ještě více uzavřela.

9 Hannah Hannah | Web | 29. dubna 2011 v 21:39 | Reagovat

Já jsem asi spíš introvert, sice ve třídě mám spousty kámošů, ale jsem hodně uzavřená...A máš opravdu pěkné záhlaví :-)  :-)

10 caput ligneum caput ligneum | Web | 29. dubna 2011 v 21:45 | Reagovat

Ano, naše doba opravdu fajndí extrovertům, kteří jsou plní sebevědomí a umějí se prodat. Nicméně já si myslím, že každý má ve společnosti své místo. A taky ne všichni můžou být obdivováni. Většina lidí je obdivovately. Prostě masa, dav.

11 Kate Kate | Web | 29. dubna 2011 v 21:49 | Reagovat

Připadá mi jako bys psala i o mě, protože jsem taky taková ;) Ve školce jsem taky seděla sema a kreslila si, nesnášela jsem školku, několikrát jsem plánovala útěk. S ostatníma dětma jsem se moc nebavila. To s třídní hvězdou- no stalo se mi něco podobnýho, takže vím jak hroznej to musel být pocit ;/ :(

Taky jsem někdy mezi přáteli a doma upovídaná, bezprostřední, veselá a přeju si být taková pořád. Chci být otevřená- ale nemůžu, nejde to. Prostě se nedokážu bavit s velkou skupinou lidí.

12 Minka Minka | Web | 29. dubna 2011 v 21:59 | Reagovat

Taky jsem introvertka,ale ve školce ani v dětství se to moc neprojevovalo, to jsem měla sebevědomí dost. Spíš teď v pubertě... nemám ráda nějakou přehnanou pozornost,ikdyž někdy se v ní přímo vyžívám,když si s nějakýma lidma sednu nebo tak. Ale nebaví mě se předvádě,prát se o pozornost a zvlášť před lidma co nemám ráda. Nevim takových těch trochu introvertů je většina a zase jsou o trochu chytřejší bych řekla ;-)

13 Kiwi Kiwi | Web | 30. dubna 2011 v 12:41 | Reagovat

No máš pravdu a já si to uvědomuju, jen moje zdraví mi kazí plány a já mám blbou náladu. Díky... a abych se vyjádřila k bezvadně napsanému článku: upřímně jsem ten nejdivnější introvert na světě :D

14 Evik95 Evik95 | Web | 30. dubna 2011 v 19:56 | Reagovat

Krásně jsi to napsala, jako vždy!:-) Introverti si dokážou užívat života, ale takovým způsobem, že to extroverti nechápou. Já sice nejsem extrovert, ale úplný introvert taky ne. Něco mezi. Ráda se bavím s lidmi, ale je mi blbé za každým dolízat jenom proto, aby se se mnou všichni bavili, jak to dělá plno lidí v mojí třídě.:D Zároveň jsem ráda i sama, kdy se ponořím do světa fantazie a snění. A tehdy vznikají moje texty a kniha.:D Nic extra, ale já se prostě raději vyjadřuju písemným projevem. V tom mluveném nemám tak pohotové odpovědi a občas mě to docela štve.

Je mi líto, co jsi prožila ve školce a na základce. Dřív jsem si říkala, že to pro mě nebyla zrovna pohádka, ale když čtu, že nějaká holka měla doslova odpor s tebou sedět v lavici, to mě fakt šokovalo. :-( Spolužáci na základce mi říkali, že si neumím užívat života, ale introverti si ho prostě užívají po svém.

A navíc si myslím, že právě takoví lidi, jako ty, jednou překvapí něčím úplně nečekaným - třeba objeví účinný lék na rakovinu nebo prorazí ve světě nějakou knížkou, třeba jak J.K. Rowling.:-) A nemusí to být nutně ve 30. Never say never.:-)
V životě se snažím využít každé příležitosti... a žít každý den, jako by to měl být můj poslední.:-) A je mi jedno, co si o mě ostatní říkají.:-

15 Kiwi Kiwi | Web | 1. května 2011 v 18:09 | Reagovat

Tak aspoň že nejsem sama.

16 Sis. Sis. | Web | 15. května 2011 v 14:15 | Reagovat

U mě to spíš tak kolísá..
Mám ráda společnost, ráda se bavím, ráda bavím lidi. Ale, musí to být lidi které znám. Proto se těžko seznamuju. Když se s někým seznámím trvá mi nějakou dobu, než si k němu najdu cestu...
Někdy mám období kdy jsem radši sama a někdy ty lidi potřebuju.

17 Kiwi Kiwi | Web | 21. května 2011 v 17:35 | Reagovat

To znám, ale víc mě pobavilo to video, co mám v článku :)

18 _Berushka_ _Berushka_ | Web | 28. května 2011 v 20:03 | Reagovat

:)))....nechtěla bys být SB?....hlásla by smi khaki(divná zelená).... http://explosive-girl.blog.cz/ díky moc :))

19 Kiwi Kiwi | Web | 31. května 2011 v 18:04 | Reagovat

No to víš :D no..

20 An!tta An!tta | Web | 2. června 2011 v 16:46 | Reagovat

[18]: Hele neznečišťuj mi tady blog, buď od té laskavosti, ano?

21 LoveShy LoveShy | Web | 23. července 2011 v 16:04 | Reagovat

Páni, moje pocity.
Přišla jsem si taková jedinná a najednou vidím, že lidí jako jsem já je spoustu. A že je to taky 'trápí'.
Ráda jsem sama, dělám všechno osamotě a vydržím dělat hodiny takové ty kreativní činnosti a nepotřebuju velkou společnost lidí. Nikdy jsem nebyla moc ukecaná, jsem stydlivá a nevěřím si a je to znát. Písemně se dokážu úplně dokonale vyjádřit, ale když mluvím, přijde mi, že mi nikdo nerozumí. Závidím bezprostředním lidem, co prostě přijdou a hned se 'kámoší' se všema, smějou se všemu a nestydí se, umějí se bavit. Já se dovedu bavit jen s lidmi, co opravdu znám. Nebo.. od základky jsem se za ty dva roky už hodně změnila, nejsem tak děsně uzavřená jako dřív a s lidmi už jsem se naučila se bavit. Ale moc jim nevěřím, trvá mi, než se s nimi 'sžiju', nesvěřuju se všem, nejsem takovej ten typ "vyrazit v pátek večer se ožrat", jsem radši sama u filmu. Ve společnosti jsem blázen, směju se a bavím se, ale nejsem to já, spíš se snažím zapadnout.
A připadám si ménněcenná, bojím se, že mi něco uniká. Nechci se měnit, to bych nebyla já, ani to nejde, změnit osobnost. Člověk musí být rád za to, jaký je, proč se měnit, když nám to takhle vyhovuje? A děkuju za to, že si připadám lépe, že nejsem sama :)

22 foreveralonemax foreveralonemax | E-mail | 12. srpna 2012 v 21:59 | Reagovat

Ahoj.
Já jsem taky introvert, špatně navazuji nové vztahy, ani nemám potřebu to dělat. Ve společnosti se cítím odstrčený, méněcenný, bojím se se projevit, mám pocit, že na mě všichni koukají, mám nízké sebevědomí. Hodně mě to v životě omezuje a jsem z větší části spíš nešťastný. Vystudoval jsem hotelnictví a mám pracovat jako číšník.. V tomto oboru je potřeba komunikativnost a působit sebevědomě.. Moc to nezvládám, nevěřím si. Když jsem přišel na SŠ, tak mi holky říkaly, že jsem divnej, protože jsem se  s nimi nedokázal bavit. Teď už je to lepší, ale pořád ne skvělé, což bych si tak moc přál. Kvůli mé povaze taky v podstatě nemám šanci si najít slečnu, což mě taky hodně užírá. Jednu jsem měl, ale co teď? Už to nejde. Přes internet se bavím s kýmkoliv v naprosté pohodě, ale osobně je to horší. Byl bych rád, kdyby se mi ozvala nějaká povahově podobná slečna ze severní Moravy. Nemyslím hned na vztah, ale pokec, případné návštěvy. Prostě někdo kdo by byl stejný jako já a nejlépe holka.

23 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 15. srpna 2012 v 14:00 | Reagovat

Souhlasím. Taky jsem intorvert a špatně komunikuji s ostatním, ale popravdě mi to zas tak nevadí. Někdy mám slabé chvilky a myslím si, že mě nikdo nemá rád, ale to je opravdu jen někdy. Mám kamarády, se kterými se bavím úplně normálně, ale s některými lidmi se prostě bavit nedokážu, nemůžu s nima najít společnou řeč.

24 ToNeMojePravaJmeno ToNeMojePravaJmeno | 16. února 2014 v 21:49 | Reagovat

Souhlasím. Docela se v tom i vidím. Taky se snažím být extrovert. Tak logicky si říkám že není dobré dělat ze sebe někoho kdo nejsme ale i tak se furt jaksi nemůžu smířit že se s ostatními nedokážu bavit stejným způsobem. Tady narážíme na "méněcenost" intoušů ve solečnosti. Ona to totiž není méněcenost ale neuvolněnost a toho by bylo dobré se zbavit ne? A co mě ještě přitahuje je energičnost extrů.. a to je taky dobrá vlastnost. Takže možná by bylo dobré snažit se být v těchto ohedech extrovert - energičtejší, uvolněnější a méně se stydět. V podstatě to jsou jen naše "problémy".

On vlastně introvert je neenergický, vyplašený extrovert a naopak extrovert je otevřený a energický introvert :D

Napadá mě jestlo to není pouze o množství té energii. Když člověk nemá tolik energie, nestačí pochytávat tolik vjemů ve společnosti a to ho možná odsune na druhou kolej. Když je to dlouhodobě, začne si toho všímat a začne si o sobě vytvuářet iluze a pak už se do sebe uzavře víc a škatule introuše je na světě. Kdyby třeba introvert neměl energetické výkyvy (teda domnívám se že je má většina intrů i extrů[u kterých se to možná projevuje jinak/ v menší míře]), nedostal by se do téhle myšlenkové pasti, ve které je pozorovatelem společnosti a druhých, protože by stíhal mít ve společnosti nadhled. :-)

25 ToNeMojePravaJmeno ToNeMojePravaJmeno | 16. února 2014 v 21:49 | Reagovat

Souhlasím. Docela se v tom i vidím. Taky se snažím být extrovert. Tak logicky si říkám že není dobré dělat ze sebe někoho kdo nejsme ale i tak se furt jaksi nemůžu smířit že se s ostatními nedokážu bavit stejným způsobem. Tady narážíme na "méněcenost" intoušů ve solečnosti. Ona to totiž není méněcenost ale neuvolněnost a toho by bylo dobré se zbavit ne? A co mě ještě přitahuje je energičnost extrů.. a to je taky dobrá vlastnost. Takže možná by bylo dobré snažit se být v těchto ohedech extrovert - energičtejší, uvolněnější a méně se stydět. V podstatě to jsou jen naše "problémy".

On vlastně introvert je neenergický, vyplašený extrovert a naopak extrovert je otevřený a energický introvert :D

Napadá mě jestlo to není pouze o množství té energii. Když člověk nemá tolik energie, nestačí pochytávat tolik vjemů ve společnosti a to ho možná odsune na druhou kolej. Když je to dlouhodobě, začne si toho všímat a začne si o sobě vytvuářet iluze a pak už se do sebe uzavře víc a škatule introuše je na světě. Kdyby třeba introvert neměl energetické výkyvy (teda domnívám se že je má většina intrů i extrů[u kterých se to možná projevuje jinak/ v menší míře]), nedostal by se do téhle myšlenkové pasti, ve které je pozorovatelem společnosti a druhých, protože by stíhal mít ve společnosti nadhled. :-)

26 ToNeMojePravaJmeno ToNeMojePravaJmeno | 16. února 2014 v 21:51 | Reagovat

pokud budeš reagovat tak i na meil at si to taky prectu, nevím jestli se tu jeste objevím (bez urazky). sails.sk8@seznam.cz

27 Eliška Eliška | 30. července 2014 v 23:34 | Reagovat

[21]:: Týjo,tak to je síla O_O dala bych ruku do ohně za každou tvoji větu. Nejsme dvojčata? :-D Všechno,co píšeš,zažívám taky, ani jednu větu bych nevyškrtla, včetně toho, že jsem si až do nedávna myslela, že jsem v tom sama. Akorát bych ještě doplnila, že nejvíc mě štve, že mám kvůli týhle svý povaze potíže se vztahem ke klukovi, kterýho hrozně miluju. :-( Nejhorší na tom je, že vím, že je to jen a jen moje chyba, ale nemůžu s tím nic udělat. :-(

28 Wawe Wawe | E-mail | 13. června 2017 v 19:26 | Reagovat

Zkus si přečíst skvělou knihu od Susan Cain: Ticho

Jsem taky introvert a myslím si že svět by bez introvertú nemohl existovat
Př.: Bill Gates byl taky introvert

Tu knížku doporučuji fakt přečíst 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama