"Ach jo, já jsem tak ošklivá!"

5. března 2011 v 10:55 | An!tta
"Ach jo, já jsem tak ošklivá!" - Kolikrát jste si, holky, tuhle větu za poslední měsíc řekly? Já ani jednou a směle mohu říct, že už to ani budoucnu nikdy nehodlám udělat. Vzpoměňte si, kolikrát jste si k vaší fotce na facebooku přidaly ponižující popisek ve stylu - "To je bída, zase to tam kazím...". Není to škoda, se takhle shazovat? Každá z nás má cenu, každýá z nás je jinak krásná...
Nejvíc mě dokážou rozlítit opravd krásné holky, které všem na potkání začnou tvrdit, jak ošklivé a tlusté vlastně jsou. To si pak udělám názor, že taková slečna buď a) trpí mentální anorexií nebo b) touží po tom, aby ji každý potěšil tím, že odpoví: "Ale ne, vždyť to vůbec není pravda, ty jsi přece krásná!" To ji pak hned zvedne náladu, ale odpoví cosi ve smyslu: "Díky, ale to asi těžko.", což vlastně znamená: "To je super, že si to myslíš, tohle přesně jsem potřebovala slyšet!"
Když mi bylo jedenáct, začali na mě postupem času kluci různě narážet a vrývat mi do mysli tvrzení, jak strašně obludná a šeredná vlastně jsem. A já pitomá udělala tu největší chybu - uvěřila jsem jim.
Jak plynuly dni po dnech, nadávek a narážek na můj vzhled stále přibývalo. Nebyl snad den, kdybych neslyšela: "Aneto, ty ksichte, podívala ses dneska vůbec do zrdcadla?" Oplácení nadávek nezabíralo, ignorace dopadla ještě hůř. Vzpomínám, že jsem měla v osmičce takové období, kdy mě každá maličkost strašně rozhodila. Jednou mi začal můj spolužák strašně nadávat kvůli úplné prkotině. Ostatním holkám by to podle mě vysvětlil zcela v klidu, jenže to bych nesměla být ta ošklivka, ta Aneta. To už jsem se neudržela a za hysterického křiku mu řekla, co si já myslím o něm. Jeho kámoš se pak se mnou začal skoro prát. Že by se mě někdo zastal? Haha.
Každá narážka byla důvodem k tomu, aby se třída krásně zasmála a pobavila se nad dalším vtipným výrokem našeho třídního šaška (který mimochodem v osmičce propadl a pravděpodobně letos půjde pravděpodobně na zámečníka. Fakt frajer! Respekt.) Nevím jak by bylo vám, ale mě to bylo docela dost líto. Začala jsem mít pocit, že nemám v životě šanci se někomu líbit.
Mysete si co chcete, ale toho pocitu je teď hrozně těžké se zbavit. Nemám moc vysoké sebevědomí, když s někým mluvím, jsem nejistá, cokoliv někdo řekne v souvislosti s mým vzhledem, hned si to vyložím špatně, jakmile někdo nepřijme můj návrh, dávám to za vinu tomu, jak vypadám...
Během půlroku na gymnáziu jsem tyhle pocity ale dokázala už zpoloviny dost slušně odbourat. Jsem spokojená a jediné, co mě teď dokáže zkazit náladu je nával učení... Teď stále nechápu, jak jsem mohla brát slova té bandy ubožáku tolik vážně! Nedávno jsem si prohlížela své fotky z plesu a musím říct, že tam vypadám vážně dobře. Teda sorry, lidi, ale já si myslím, že žádná obluda nejsem. K miss of the world mám sice hodně daleko, ale k příšeře loch ness možná ještě dál.
...

Holky, věřte si a nenechte si srazit sebevědomí nějakým párem debílků, jak jsem to udělala já! Uvědomte si, že jste se narodily zdravé - nešilháte, nemáte zdevastované tělo... A že vám tvář hýzdí pár pupínků? No podělejme se z toho všichni... Vždyť tohle jednou úplně přejde! :-)
 


Komentáře

1 Mary Depp Snape Mary Depp Snape | Web | 5. března 2011 v 11:08 | Reagovat

vzhled jsem řešila tak před dvouma rokama..ted' už je mi to apsolutně šumák..každý je jnný a to je dobře..

2 Traktůůrek Traktůůrek | Web | 5. března 2011 v 11:13 | Reagovat

Svatá pravda. :) Taky nejsem zrovna panenka Barbie a na základce jsem s tím měla docela problémy. Ale co jsem na gymplu, cítím se daleko líp. Snad i lépe zapadám do kolektivu. To bude asi tou společností inteligentních lidí. :) Je pravda, že co se zážitků se spolužáky týče, dal mi rok a půl na gymplu tak třikrát více, než sedm let na základce. Ale stejně. Kde jsou ty časy, kdy si ve školce hrál každý s každým a nikdo nehleděl na vzhled?

Jo a mimochodem. Hezky píše. :)

3 Bels Bels | Web | 5. března 2011 v 11:53 | Reagovat

Líbí se mi tvůj přístup. Větu jak jsem ošklivé stvoření si občas řeknu, ale většinou je to ráno při pohledu do zrcadla (což je většinou vážně hrůza) nebo sarkastická poznámka sama na sebe během dne. Že bych trpěla přímo nzkým sebevědomím se taky říct nedá, myslím, že ho mám celkem zdravé. Nejsem ani krásná, ani ošklivá, prostě normální. A to by si o sobě měly říkat všechny, co si myslí, že nejsou hezké, je to hloupost. Ono to taky není jen o vzhledu, ale o povaze a taky o tom, že když se nemáš ráda, těžko tě bude mít rádo i okolí. Asi tak ;)

4 Mary-Ane Mary-Ane | Web | 5. března 2011 v 12:02 | Reagovat

Taky bych se té nálepky chtěla zbavit, ale už od mala jsem byla trochu opácanější. Vlastně ani ne tak třeba do prváku nebo tak, to jsem vypada jako hezká holka, když o tom přemýšlím, ale ostatní slečny vypadaly jako kostry, tak jsem vedle nich vyčnívala, prostě to tak bylo no... A ačkoliv mě lidi chtěli přesvědčovat, že mám krásné oči a vlasy, uvěřila jsem jim jen na chvilku a pak přišel někdo, kdo mě totálně shodil a já byla zase na dně. Postupem času se mnou ztratili všichni trpělivost a nechávají mě v té mojí pravdě... No co, já vím, že ačkoliv nikdy nebudu MISS ČR, píšu docela hezké věci a jsem celkově dobrý člověk uvnitř, tak co? Všichni nemůžeme ít všechno:)

5 Cahi Cahi | Web | 5. března 2011 v 12:33 | Reagovat

Nechtěla bych tohle.. já sama nejsem nějaká modelka, navíc jsem mám dost nadváhu, ale na základce jsem si tak nějak dokázala všechny získat. Všichni mě brali v pohodě, bavili se semnou a říkali, že jsem "ta v pohodě". Samozřejmě, že občasným nadávkám od debilních harantíků z nižších ročníků jsem se nevyhnula, ale na sebevědomí mám tak nějak v průměru.
Ale teď se každý kouká na vzhled. Když někdo není vysoká, hubená blondýna s obříma kozama, který vystrkuje na každém rohu na obdiv, tak je obludka. Ten dnešní svět je prostě strašně povrchní..
A k tomu, jak hubené, krásné dívky říkají, jak jsou tlusté: Mám ve třídě jednu takovou. I když teda, musím říct, že je opravdu krásná. Hubená je také dost. "Koukejte, holky! Oo bože, já jsem tak strašně tlustá!" říká vždycky v šatně po tělocviku a chytne se za ty tak zvané špeky, které jsou jen kůží. Jednou mi to prostě ujelo a řekla jsem jí, že je "Alino, ty seš prostě čúza!" :D

6 sibelinne sibelinne | Web | 5. března 2011 v 12:43 | Reagovat

No, já si to říkám poměrně často :D Ale ne proto, že by to někdo říkal mně. Aspon ted už ne. Ale od druhé třídy až do devítky jsem si zažila něco podobného. V té druhé třídě si na mě učitelka zasedla, naučila to skoro celou třídu, a až do konce základky jsem měla ve třídě peklo. Do dneška si lámu hlavu nad tím, proč si vybrala zrovna mě. A nešlo jenom o vzhled, všechno jsem dělala špatně, všechno byla moje chyba, já jsem byla ta nejneschopnější osoba na světě. Nakonec jsem i zvažovala přestup na jinou školu, řešilo se to pak i přes ředitele a aspon v devítce si pár lidí už dalo pokoj, ale někteří ne. Zrovna ti nejhorší. Hodně mi to poničilo sebevědomí, a ani na střední se mi tak úplně nevyléčilo. Nikdo mi sice nenadával, za to si mě všímali v podstatě jenom, když jsem je první oslovila, a ještě jsem měla většinou pocit, že je obtěžuju, když se s nimi bavím. Já nejsem vyloženě nespolečenský člověk, ani nejsem nějak utápnutá, klidně začnu rozhovor jako první... jenom mě nikdo nikam nezve, o většinu dětských přátel už jsem přišla, nemám v podstatě nikoho, o kom bych mohla říct, že je to kamarád, a kdo by bydlel tak blízko, že bych ho mohla vidět častěji než jednou za půl roku. Je to bída, no. Aspon ten kocour mě má doopravdy rád (to se pozná podle toho, že se se mnou rád mazlí, i když mu nedávám jídlo já :D)

7 ejllin ejllin | Web | 5. března 2011 v 13:53 | Reagovat

Moc pěkný článek.. A pěkný je i díky tomu, že je pravdivý;)
Nač poslouchat nějaké debilní kecy od debilních lidí. Od lidí, kteří by se sami měli podívat na sebe. Ne na to jak vypadají, ale jak se chovají. Pouze takovými řeči dokázali, že mají v mozku pěkně vymeteno.
Mě se to naštěstí nestalo, že by se mi někdo smál jak vypadám. Ale můžu říct, že vím jak se cítíš.. nebo spíš cítila ;-) Moje kamarádka byla ve stejné situaci jako ty. Viděla jsem jak je to pro ni hrozně těžké. Každý den musela slýchávat narážky typu: "Hele ošklivé káčátko" "Ne to není ošklivé káčátko, to je ošklivá držka!!" Bylo mi z toho na nic a i když mě si nevšímali nesla jsem to stejně jako ona.Byla to moje dobrá kamarádka a tak jsem ji pomáhala co nejvíc to šlo. A pak se odstěhovala. No a ted, když jsem ji naposled viděli na takovém malém srazu musela jsem se smát jak ostatním huba klesla, když viděli jak z ošklivého káčátka vyrostla krásná holka! :-)

8 Achája Eressiel Achája Eressiel | Web | 5. března 2011 v 14:00 | Reagovat

Reakce okolí jsou v tomhle nejhorší. Ale každý musí na sobě najít něco, co se mu líbí. Jsem ráda, že tobě se povedlo z toho vymanit:)
Já si vždycky říkala, co na mě vidí ti nezvaní ctitelé. Taky jsem si moc nevěřila. Ale už nějakou dobu se občas zastavím před zrcadlem a říkamá si, že to není vůbec špatné:D
Je jen na nás, jak krásné/ě se cítíme:)

9 Dreamer Dreamer | 7. března 2011 v 23:34 | Reagovat

Moc peknej clanek..:)

10 Morgen de Lossë Morgen de Lossë | Web | 8. března 2011 v 16:17 | Reagovat

Díky, fakt moc díky. Tvůj článek mi otevřel oči. Jsem...vlastně byla jsem též na pokraji krachu a seběvědomí, mi ubývalo-rovněž kvůli debílkovy, který se svou výškou mi nedošáhne na hlavu. Díky.

11 Kiwi Kiwi | Web | 11. března 2011 v 11:17 | Reagovat

Já si myslím totéž!

12 Evik95 Evik95 | Web | 12. března 2011 v 22:05 | Reagovat

Taky jsem kdysi měla takové myšlenky. Spousta lidí mě dokázalo vytočit. Ale dneska už si to tak neberu, vždyť důležité je, jací jsme uvnitř, a ne jak vypadáme.:-) A myslím si, že ti, co to mají v hlavě v pořádku, se tím řídí.:-)

13 Bára Bára | 1. prosince 2011 v 12:30 | Reagovat

Taky jsem měla takové pocity, vlastně pořád mám a je to horší a horší; mohla bych přitakat a říct "Jo, přesně takhle by se měly holky chovat", jenže ono to jednoduché není - nedovedu si prostě říct, že jsem hezká, a právě tak špatně na lidi působím. Má to nejspíš něco společného i s tím, že jsem melancholik a strašný pesimista. Jistě, ti lidi, co říkají "ty jseš hnusná" jsou hlupáci a jednou jim to dojde, jenže já to prostě ignorovat nemůžu a otevřít oči a začít se líbit sama sobě se mi podaří nejspíš za hodně, hodně dlouho, jestli vůbec. Mívám kvůli tomu i deprese - ano, zkoušela jsem ignoraci, zkouším si zvýšit sebevědomí - nejde to.
Jinak, článek je velice pěkně napsaný a určitě i pravdivý :)

14 Kiki Kiki | 16. června 2012 v 2:31 | Reagovat

Jsem v osmičce a zažívám uplne presny pocity jak jsi psala...je mě z toho zle ale tvuj článek mi hodně pomohl:'')

15 Liliput Liliput | 12. července 2012 v 22:07 | Reagovat

Hm, ale já šilhám :(

16 Petra Petra | 14. července 2012 v 21:12 | Reagovat

já stejně nechápu jak někdo může někomu říct takhle do očí že je ošklivý.. jsou to vůbec lidi? takhle by se neměl chovat nikdo..

17 Petra Petra | 14. července 2012 v 21:22 | Reagovat

a ještě k tomu článku.. je moc pěkně napsaný a mám pocit, že na tom jsem skoro stejně.. sice mi nikdo neříká že jsem ošklivá ale ani že jsem hezká a všechno si beru moc vážně a dost mi to vadí.. prostě mám pořád pocit že jsem ošklivá.. :-(

18 mikmak mikmak | 24. října 2012 v 16:53 | Reagovat

hg

19 Kristýnka Kristýnka | E-mail | 14. dubna 2014 v 21:49 | Reagovat

Já mám nejlepší kamarádku, která je hezká a příšerně hubená (takže vedle ní vypadám jako tlustá šeredka, i když zase tak moc tlustá nejsem) ale nejvíc mě dostává jak pořád říká, že je hrozně tlustá přitom už se mě i moje mamka ptala, jestli není anorektička. Zrcadlům se snažím vyhýbat, vždycky si potom řeknu, jak může existovat někdo tak šerednej.... Aspoň v tom nejsem sama a všem, co mají taky tak hrozně nízký sebevědomí jako já přeju, aby se měli v životě o koho opřít jako já, moje mamka je mi velkou oporou.. Hodně štěstí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama