Únor 2011

Zrdcado na vodní hladině

26. února 2011 v 15:18 | An!tta
Náhodou jsem narazila na jednu z dalších letních fotek, tentokrát jde o vodní hladinu. Líbí se mi, jak to tam všechno hraje nejrůznějšími odstíny modré až po zelenou... ách, už aby bylo zase léto! <3

... Shift+R zlepší kvalitu vyznačeného obrázku. CTRL+F5 aktualizuje webovou stránku.

14. 2. - Hóóódně štěstí, zdráááví....

14. února 2011 v 20:00 | An!tta
Zdarec, amigos,
jak jste si už asi všimli, po dvou letech jsem změnila design. Z trochu pochmurného útulného doupátka se stalo mé nové zcela spisovatelské oslnivě oranžové útočiště plné dobré nálady a optimismu :-) Patlala jsem se s tím asi tři hodiny, tak se opovažte ohrnovat nosy nad tímto mým zbrusu novým výtvorem. Pravděpodobně ho tu nechám tradičně až do mých osmnácti a půl... :'-D

Pro srovnání starý design 01:

Design



















A co je hlavní? Dnes to máme přesěn dva roky od založení blogu. (Takže šup, děcka, všichni sborově zpíváme!) Tímpádem mám alespoň důvod nějak oslavit Valentýn... :-D A kdybych náhodou někdy zrušila blog (což stejně nehrozí), zbývá mi ještě v záloze svátek naší kočky. Vždycky existuje nějaké řešení...

Mějte se
Anitta

Pravý smysl života

13. února 2011 v 20:14 | An!tta
...
Většina z nás ráno vstane, žene se ještě při zakusování snídaně na autobus, v autobuse se ve spěchu učí, ve škole pak celý den maká (pokud nenavštěvujete základku nebo nějaký primitivní ústav), cestou domů se stresuje, jak to všechno dnes jen stihne a nakonec usíná se špatným pocitem, že vlastně nakonec stihl houby. U mě je tomu tak velmi často a někdy si říkám, že bych se měla trochu víc uvolnit, třeba na hodinku úplně vypnout a relaxovat...
 Podle mě bychom neměli pořád tak spěchat. Opravdu závidím všem jižním národům, kde škola začína velmi často až kolem desáté, kde jsou lidé stále veselí a nikam nespěchají. Jednou bych se do takových míst ráda natrvalo odstěhovala, žila si spokojeně u moře a neměla žádné straosti.
 Co je tedy pravý smysl života? Rozhodně bychom se neměli stále stresovat, honit se a trápit se maličkostmi. Proč se neradovat z každé prkotiny? Svítí venku slunce? Dobrý důvod pro to, začít se pořádně usmívat! Svítí venku slunce, jenže ty zrovna musíš tvrdnou ve škole? Vezmi to tak, že alespoň neležíš doma s chřipkou a dobré počasí si mužeš alespoň trochu vychutnat po škole.
 Vždycky, když je mi nejhůř, vzpomenu si na lidi, kteří trpí nevyléčitelnými nemoci jako např. HIV, vybavím si ty, kteří se teď v Africe potýkají s hrůzostrašnou ebolou, zkrátka si řeknu, že jsem zdravá a nemám důvod k pochmurným náladám.
 Aby měl pro mě život pravý smysl, musím se věnovat hlavně tomu, co mě baví, neustále se v tom zdokonalovat a pracovat na sobě (v rozumné míře samozřejmě). Naprosto nesmyslný život mají podle mě ti - a teď to řeknu možná hnusně - kteří se dokáží jen tak dennodenně poflakovat s cigaretkou po ulici, vyjadřovat se po zednicku a v jednom kuse ztrácet čas sladkým nicneděláním. Jasně, člověk by měl občas vypnou a jen tak s sebou fláknout na gauč. Nejsem proti. Jen jsem chtěla naznačit, že lidé, kteří nevědí, co chtějí, nemají vytyčené žádné cíle a od života nic neočekávají... žádný smysl života nejspíš nehledají. A to je smutné.
 Já jsem svůj smysl života našla v oblasti psaní. Smyslem života jsou promě také mí přátelé, rodina a jednou budou i moje děti.

V životě se snažím myslet pozitivně a radovat se z maličkostí. Chtěla bych začít žít každou chvilku, jako by to měla být má poslední. Nerozčilovat se kvůli pitomostem. Srovnejme si občas naše problémy s některými chudáky v Africe! Jsou tak nesmyslné a maličké, že...?

Kontakt

13. února 2011 v 18:54 | An!tta
Facebook: na požádání