Prosinec 2010

Experimentace s kapkami vody

29. prosince 2010 v 20:14 | An!tta

Nedávno jsem si řekla, že kromě psaní bych ráda občas i něco nafotila, i když zkušenostmi s focením zrovna moc neoplývám. Ale budu na tom makat. Obdivuju např. takovou Yasmin, její fotky rozhodně stojí za to. U některých si člověk hned řekne d-o-k-o-n-a-l-o-s-t.
Tentokrát jsem tak trochu experimentovala s hřebenem a vodou, výsledek už posuďte sami.

1

25. 12. 2010

25. prosince 2010 v 14:04 | An!tta
Ahoj všichni!

Tak jak u vás proběhl Štědrý den? Já za sebe můž říct, že letos to byla opravdu jen samá pohoda, po rozbalení dárků mě nečekaly dokonce žádné šoky :-D a co víc... neměli jsme kapra! Zkrátka Vánoce jak mají být :-D. Chlebíčky, kuřecí řízky a nádherná melodie "Wonderful dream" od Melanie Thorton. A co vy? Máte také nějakou nejoblíbenější vánoční písničku?
 Taky bych ráda zmínila mojí závislost na All I want for Christmas Is You a celého vánočního alba En helt Ny Jul mojí oblíbené Amy Diamond :-).


Dostala jsem knížky o tvůrčím psaní. Naprostá trefa!

...

22. 12. 2010

22. prosince 2010 v 20:18 | An!tta
Ciao!

Doufám, že si naplno všichni užíváte vánočního času! Dnes jsme byli se třídou v kině na Občanském průkazu. Myslím, že ten film je výborně zahraný a dokáže dnešním teenagerům ukázat život našich rodičů za bývalého režimu. (Mimoto se ve filmu jako vedlejší role objevuje Jana Kepková, které jste si mohli všimnout v některých kolech Talentmanie - např. s písničkou "Babička dráždí psa.") To, co však v dnešní společnosti zůstavá je bohužel primitivní vyjadřování s nadbytkem "volování", apd... Nevím jak u vás, ale mě to doslova tahá za uši!
 Po kině jsem rozdala všem holkám menší dárečky. Všichni měli radost, což potěšilo i mě :-) Asi dvě hodiny potom jsme s holakami nakupovaly v OC Smíchov poslední dárky.
 Potom jsem si šla zařídit brigádu a 2 nato hodiny mrzla u metra se štosy novin. Následně jsem si jela zase zpátky pro výplatu a konečně po šesté večer domů.
 V pondělí byla vyhlášena olympiáda z češtiny. Skončila jsem jako druhá a postupuji do okresního kola. :-) (Tak jim to tam musím zase nandat! :-D)
Zítra mě čeká dobalování posledních dárků, opět brigáda a snad konečně už i to psaní.

Šťastné a veselé!*

Anitta

Lesy

21. prosince 2010 v 20:29 | An!tta
A copak se asi skrývá za skálou...?

(c) Anitta

Klatovy. Město tajemné a magické.

21. prosince 2010 v 18:37 | An!tta |  Reportáže
Reportáž z léta 2010. Už nemám náladu ten text opravovat, podle mých nynějších představ, tak doufám, že to snad nějak přelouskáte. Takový odborný článeček. Neunuďte se k smrti. :-)


Na první pohled úplně obyčejné městečko nedaleko Šumavy. Návštěvníci mohou vstoupit do několika historických památek a každé léto se zde dají shlédnout také folklórní koncerty, které obvykle vrcholí divokým průvodem po náměstí. Město má však v sobě také něco tajemně nadpřirozeného a vytvoří kolem vás doslova magickou atmosféru.
Klatovy

KLATOVY, na první pohled úplně obyčejné místo.

Kočička

20. prosince 2010 v 17:44 | An!tta
Takový slabší odvar fotky spíše... ale co. Hlavně, že je to nuňu ťuťu. ^^
(c) Anitta

Přirozenost vs. make-up a photoshop u hvězd

19. prosince 2010 v 19:09 | An!tta
Co si představíte, když se řekne přirozenost? Je těžké si ji v dnešní době vůbec představit, že ano?  Našimi vzory jsou totiž přemake-upované hvězdičky z dokonalých fotek, na nichž pracovali profesionálové mnohdy až několik dní. Jsou dokonalé a my toužíme vypadat jako ony. Vyjít ven bez vrstvy make-upu? Nepřichází v úvahu.
 O líčení jsme tu ale mluvili už nedávno. Dnes mě napadlo zamyslet se nad tím, zda-li je lepší, když je osobnost za každou cenu dokonale nalíčená či bychom měli dávat přednost spíše těm, které se bez make-upu dokáží cítit samy sebou a jsou zkráta přirozené. Že žádné neznáte? No já bych jednu znala, ovšem o tom až později...

zdroj: www.topnes.in
Nejde jen o vizáž. Přejděme k samotné např. hudební tvorbě dnešních zpěvaček. Copak vám bude milejší - poslouchat dokonalý singl plný podivuhodných počítačových zvuků a velmi poupraveného hlasu zpěvačky nebo dáte přednost raději zpěvu bez úprav?
 Nyní přejďeme k samotným fotkám. Co si myslíte o hvězdě, která by si v životě nevystavila na web svojí fotku, kde by něměla tunu líčidel? Přirozené líčení by mohlo přece odhalit jejich pravou tvář...

Odpovědět na tyhle otázky je velmi složité. K některým hvězdám už prostě jejich maska patří a je takřka neodmyslitelná. Dovolím si uvést jeden příklad - Amy Winehouse. No dovedete si ji představit s tzv. přirozeným lehkým líčením? Já teda těžko. Je sice fakt, že má vlastní styl, ale přesto mi vždy budou sympatičtější hvězdy, které se nebojí ukázat svoji pravou tvář a nemají potřebu skrývat se pod svojí maskou.
Naprosto nejvíc mě dokáže odpudit kdejaká dokonalá nána, jejíž zpěv na živo se jen vzdáleně podobá tomu, který jsme slyšeli na desce.
Aym DiamondJá volím přirozenost, přirozenost a ještě jednou

přirozenost. Buďte přirození, stejně se jednou provalí, jací ve skutečnosti jste.

Nakonec bych ráda zmínila jednu osobnost, která se za maskou rozhodně nikdy neskrývá. Dokáže být sama sebou a vyjít ven bez make-upu pro ní rozhodně není tragédií. Už přes dva roky jsem velkou fanynkou švédské zpěvačky Amy Diamond, ze které jsem si vzala příklad. Být sama sebou je prostě nejlepší, co můžete udělat. Člověk se začne mít rád takový, jaký je, a když se tak cítíte, začne vás tak brát i okolí.

3. 12. 2010

3. prosince 2010 v 17:22 | An!tta
Ahoj všichni,
no teda řeknu vám, tenhle víked, co se školy týče, stál opravdu za houby. Včera jsem schytala (jako jedniná ) 5 z chemie, jelikož jsem nepoznala ani jedno chemický nádobíčko, který jsem dostala za úkol posat, a střičku pak nazvala filtrační baňkou, čímž jsem se, dámy a pánové, fakticky znemožnila.
 Měli jsme v pořadí druhý laborky, kde jsme se pokoušeli skamarádit s kahanem :-D a vyráběli všelijaký pitomosti ze skla. Chemikářka nás děsně poučovala o tom, jak si máme dávat bacha, abychom si nechtěně nevypálily tetování na ruku rozžhaveným koncem skla :-D, ovšem v závěru hodiny se díky kámoščině skleněný zmenšenině mikulášský hole spálila sama :-D. Mimochodem mě jen tak napadlo, jestliže se mi někdy v životě podaří vydat Sedmý světadíl (spoustu verzí jste již od mých 14 let mohli číst zde na blogu) a pořádně se proslavit, nechám si slavnostně vypálit na ruku sedmičku. Ovšem... v nejbližší době to rozhodně nehrozí, takže mé znamení nejspíš uvidíte až na svráštělé kůži :-D.
 Ve středu mi potom docela drsně zmrvila průměr 4 z dějáku z nečekanýho zkoušení, kvůli čemuž jsem se znemožnila dokonce i před naší třídní, jelikož jsem začala popisovat mojí smyšlenou bitvu u Termophyl odehrávajíc se na moři. No z pohledu přes růžový brýle můžu být vlastně ráda, že přijala mojí ukecanost a neposadila mě s pětkou. Z matiky mi pak přibyla další 5, což už jsem si po příchodu domů nechala raději pro sebe... (Koupím čaj a nekoupím citróny právě tehdy, když nekoupím kafe nebo nekoupím čaj... Kdo se v tom má vyznat???)
 Taky jsem se dokopala k účasti olympiády v češtině,  a co si budem povídat, za moc to nestálo. Mluvnice by se dala považovat za jakž takž ucházející, ovšem ten sloh... Mám opravdu velký potíže vymýšlet příběh hned tady a teď, a to navíc v rozsahu 30ti řádků? Proboha, sloh a v olympiádě? Múzy nejsou strojem na povídky, než přijde nápad chvíli to trvá, tak jak, řekně te mi, mám najednou z mozku vydolovat super originální promyšlenou povídku, která uchvátí co nejvíc čtenářů?
 Po vyprchání limitu na celej test mi došlo, že jsem se svou povídkou sotva úprostřed děje. Celej příběh o moderní Popelce (jak originální téma...) odehravající se v 21. století jsem tedy zakončila nemálo stupidním závěrem: Večer po příchodu otce z práce čekalo Popelku milé 
překvapení. V rukou držel tři krabice a vyzval ji, ať je otevře. V první byly nádherné šaty, jež ji krásou téměř oslnily, ve druhé pak sada šperků a ve třetí lístky na Měsíc.
"Taky to tu s ní už nemůžeš vydržet?" zaptal se.
"S macechou? Je t
o příšerné..." postěžovala si Popelka.
"Odletíme tedy na Měsíc, co říkáš? Svoboda, klid, pohoda..."
A tak navždy skončilo Popelčino trápení.
 Tak teď nevím, zdali se smát, nebo plakat :-D No po pravdě řečeno v mým případě dochází většinou na vztek :-D
 Za jediný, co mě během týdne celkem potěšilo, by se dal považovat můj hereckej výkon na Výchově ke zdraví, kde jsem hrála hysterickou a agresivní partnerku flegmatickýho kluka. Celá scénka byla zakončena rozvodem. Kámoška mi navrhla, ať se přihlásím na dramaťák.
 O víkendu plánuju fotit, psát, číst a nebyla by to typická sobota studenta náročnýho gymnázia, kdyby chyběly i učebnice, tudíž se ponořím na několik strašlivých hodin i do nich...

Mějte se jak chcete a užívejte si té nádherné krajiny plné rozličných odstínů barev (Jasně bílá, špinavě bílá, našedlá bílá, zářivě bílá, tmavošedá bílá, bahnitě bílá, tmavobahnitě bílá, světlebahnitě bílá... no netvrďte mi, že venku nemáme hotovou škálu barev!)

Anitta