30. 8. - Hurááá juhúúú jééé!

30. srpna 2010 v 15:39 | An!tta
U nás na chatě je přímo překočkováno
Ciao!
Nejspíš jste se zarazili už nad nadpisem článku, ve kterém vám hodlám popsat ty nejlepší zážitky z prázdnin (i když se budou zdát třeba naprosto nudný a obyčejný...pro mě jsou to prostě zážitky, tečka, konec). Kdo by se proboha radoval na konci prázdin a v takovým strašným počasí, kdy to vypadá, že každou chvíli sprchne?
 No takhle, víte... ty dva měsíce volna mi daly strašnou chuť žít a radovat se z každý ptákoviny. Není den, kdybych neměla záchvat smíchu. Není den, kdybych necítila takový ten pocit štěstí. 
 V červenci jsme odjeli s rodinou na chatu do takový malý vesničky asi 60 km od Českých Budějovic, konkrétněji 30 km od Písku. Tam jsem se týden pokoušela o psaní. V ruce. Ne, že bych někde v přírodě mezi rojem komárů a v pozadí s kvákajícíma žábama namáčela brko do inkoustu a obtížně se vypisovala na kus papyrusu, tak strašný to zase nebylo. Ovšem nastala hrozná vedra, kdy člověk nemyslel na nic jinýho než na 1.) ledovou sprchu, 2.)limonádu a 3.)klid ve stínu. Rodiče mi výslovně zakázali kazit si o prázdninách oči u notebooku, takže mi nezbývalo nic jinýho, než psát propiskou na papír, jako jsem to dělávala do tý doby, než jsem dostala svůj notebook a začala publikovat spisy na netu. Absolutně vůbec mě to nebavilo, takže jsem to po týdnu urputné snahy jednoduše vzdala.
Rytiny
 Když jsme byl pak pár dnů v Praze, dopsala jsem jednu (nijak zvláštní a originální - jde tam jen o šikanu, opilé rodiče, snahu ze sebe vybít vztek šikanou po internetu ze strany šinkanovaného, atd...) povídku, to je tak všechno. Třetí kapitola L+L je už jakžtakž skoro napsaná a o "Hurikánu slov" raději fakticky pomlčím, protože tam nemám zatím ani prd. Nejprve chci dopsat L+L, Hurikán slov si nechám na později, takže s ním počítejte možná až v zimě 2012. *Rozpačitý úsměv*
 Když už jsem si trochu odpočala, napadlo mě začít zase točit amatérský filmy se sourozencema.  Opět na mě padla práce režiséra, z čehož tak akorát vyšlo, že jsem se pořát děsně vztekala a asi třicetkrát prohlásila, že se na to asi vyseru. Scénář jsem psala několik dnů a ztratila tím denně pět hodin. Pak jsme se se ségrou společně šprtaly, co kdo má říkat, odpoledne jsem poučovala kameramany o tom, že se do záběru rozhodně nestrkáj prsty (už mi tím parádně lezli na nervy) a večer se šlo na věc. Ze všeho nejvíc mě baví sedět u Windows Movie Makeru (program pro úplný začátečníky - čili pro idioty) a pracovat na filmu. Zajímavé bylo sledovat, jak hodně se mi přes rok změnil hlas a ještě zajímavější bylo zjištění, že jsem nevyrostla ani o setinu milimetru. (No jenomže už moje 13ti letá sestra má skoro 166, kdežto já zůstala u 163 - proto to říkám.)
 Taky jsme jezdili s rodičema po hradech

 a památkách. První cesta směřovala na hrad Švihov. Provázela nás průvodkyně v mým věku. Nedovedu si představit sebe, jak probvázím návštěvníky kolem všech těch kamenů a nazpaměť vykládám celou historii hradu. Fakt ne.
Klatovy (pohled z Černé věže)
 Poté jsme jeli ještě do Klatov - menší město na jihu Čech. Tam jsme kromě rozhledny na Černé věži, Klatovských katakomb v prostorech jezuitského kostela navštívili taky lékárny, kde se můj bratr nešťastnou náhodou pozvracel, jelikož měl asi úpal či co. No trapas jak hrom, samozřejmě - lidé na nás koukali jako na oběti nějaké africké nemoci. Ono by to neby,lo tak strašné, kdybych tam nezahrála divadýlko ještě já. Víte, všude kolem mě tam měli nástroje na pouštění žilou a ta ženská, co nám o tom vyprávěla to dokonale popisovala. A najednou to na mě přišlo. Viděla obraz sebe - moje tělo, jak z něj proudy vytéká krev. Pak jsem přestala vidět (oči mi zatemňěly takový bílý šmouhy) a vážně si připadat jak ta oět africký nemoci. Modlila jsem se abych neomdlela, protože beztak už se na naší rodinu dívala jedna dvojice postarších manželů jako na obyvatele Venuše, která sem přijela postřílet lidstvo. Pak mě někdo vyvedl ven, kde jsem se konečně vzpamatovala. A bratr na mě: "No já myslím, že to nikdo neviděl..."
 *
Taky jsme navštívili hrad Velhartice, Helfenburk, rozhlednu na hradu Radyně, zříceninu Lopatu a zámky Blatná, Kozel, Kratochvíle a Březnice.
 Začátkem srpna mi vyšla moje výherní druhá kniha - Rytiny III. Brzy sem dám odkaz, aby to tu všechno bylo pěkně pohromadě. Moje povídka se opět točí kolem vědců a vynálezů. Prostě takovej pohled do budoucnosti s trochou fantazie.
 Teď se účastním první novinářské soutěže, už mi zbývá poslat jen poslední 9. kolo. Pak už se uvidí, kdo dostane šanci splnit si sen každýho mladýho začínajícího novináře.
 


Komentáře

1 martnka martnka | Web | 30. srpna 2010 v 19:46 | Reagovat

no já jsem taky vysmátá jako lečo, takže tvojí veselou náladu na konci prázdnin úplně chápu :) snad nám to zůstane i přes školní rok :D

2 An!tta An!tta | Web | 31. srpna 2010 v 18:32 | Reagovat

[1]: Doufejme :D Musíme se radovat ze všeho :D

3 Evik95 - tvé SB Evik95 - tvé SB | Web | 3. září 2010 v 13:48 | Reagovat

Wow! Tak doufám, že s tou novinářskou soutěží to dobře dopadne! A s tou výškou to u mě vypadá podobně - taky jsem za rok vůbec nevyrostla a zůstala jsem na 160 cm.XD

4 M-c M-c | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 17:43 | Reagovat

Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama