Leden 2010

28. 1. 2010 - I'm like a weather

28. ledna 2010 v 20:33 | An!tta
My mood is like a weather. One day I can get insecure another day I can get frustrated or happy. I'm like a weather.

Ciao :-)
Nálada se vrátila tralááá!
Jak dopadlo vysvědčení? Já hlásím za dva z chemie, fyziky a matiky, zbytek nám značí takovou tu dokonalost či jak se k tomu vyjádřit. Nemám se nějak čím extra chlubit, taková normálka řekla bych, spíše mi vrtá hlavou to, proč jsem byla tak líná a nezabrala. Vždyť chemie mohla dopadnout líp :) Promiňte, moc ráda se bičuju a doháním k lepšímu :D

Včera jsme s Vendy a fotografem vyrazili jako novinářský kroužek do poslanecké sněmovny. Fotograf se vyžíval ve focení, Vendy pořád kontrovlovala menší děcka jestli jsou pořád v původním počtu a já tak různě nahazovala řeč s některýma lidma třeba o tom, jakej mají poslanci na stolech pěknej bordel :D Na zpátek jsem už padala únavou (to víte, ta zima), takže společná cesta metrem (kde jsem tak mimochodem trochu zaspala a odjela dál, než jsem měla v plánu) s "Nevímjaksejmenujealemásourozencetrojčata" neprohodila ani slovo a zase jako obvykle se utápěla ve vlastních myšlenkách. Tomu se říká hluboké zasnění, čemuž propadám teda mimochodem dost často.

Mějte se pěkně, nezapomeňte dodržovat předsevzetí, pokud máte ;) a užijte si volno!

An!tta

26. 1. 2010

26. ledna 2010 v 22:01 | An!tta
Sandess is so powerful. Bleakness, frustration, helpless...
The sun can delete it. Sun, come back!

Kdypak se vrátí nevím. Doufám jen, že co nejdříve. To brzké stmívání, mrazivá zima, tmavé nebe... Díkybohu, že se dnes objevilo pár zlatavých paprsků.
Ale co na tom, leden stál za houby. Oproti prosinci, kdy jsem zimu vítala celkem s úsměvem je teď všechno docela jinak.
Dnes ke mně přišla nejmenovaná osoba a začala mě sprostě urážet. Zajímala jsem se, co se stalo a ona povídá: "Někomu takovýmu jako ty to nemá cenu říkat..." Bože. Kdyby šlo škrtat, tu větu bych opravdu přeškrtla.
Nikomu jsem nic neprovedla a na takový řeči nemám vážně náladu. Nemám.

Ó dobrá, jdu si lehnou, relaxovat a začnu znovu. Co na tom, že nový rok už začal.
Já můžu začít odznovu vždycky.

Pod čarou :): A zítra hurá na exkurzi do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky s mladými začínajícími novnáři v čele s manažerkou tohoto projektu, Vendy :D

"Krása" novodobé společnosti

24. ledna 2010 v 16:25 | An!tta
Alkohol a drogy začínají čím dál tím ve větším množství vyplňovat trávení volného času lidské společnosti. Tohle téma mi leží v mysli už velmi dlouho.

Když jdu po ulici, spatřím několik chodců, kteří mě každou chvíli bez povšimnutí minou. A právě polovina z nich zamyšleně kouří. Potkávám starší muže, ženy (a většinou i těhotné!!!), maminky, tatínky a také lidi v mém věku, kteří právě dospívají - všichni kouří.

Když opouštím areál školy, narážím na velkou část mých spolužáků z různých tříd v prostředí plném odpadků, pozůstatků z cigaret a plivanců. Nejsem s nimi za jedno. Někteří se po mně opovržlivě dívají, jiní mě ignorují.
Z jejich hloučku slyším velkou dávku vulgarity a lhostejnosti k vyjadřování. Zadržuji nutkání zacpat si uši.

Nezapadáte mezi ně, řadíte se k níže populárnímu lidstvu. Automaticky jim závidíte a tajně toužíte po tom, být jako oni. Po večerech chlastat, mluvit jako dlaždič, kouřit.
Nikdy jsem neměla strach z alkoholu, protože vím, co od života a od sebe chci. Rozhodně nehodlám popadnout s přáteli láhev piva a do pozvracení se začít opíjet.

Nemám v plánu začít kouřit, a to ať už se jedná o teenagerovskou frajeřinu, stres a problémy, zkoušku či podřízení partě. Kouření je pro ty, kdo se vzdávají. Pro poražené.
Nechci zneucťovat češtinu a před společenstvem se "pyšnit" podprůměrnou slovní zásobou z poloviny doplněnou vulgarismy.

Chci žít ve společnosti lidí, kteří se nevzdali a nežijí lhostejným životem.

Toužím pochopit dnešní vztahy rodičů a svých potomků. Rodina by vždy měla patřit na první místo ve vašem srdci. Je katastrofální, když vzájemně přetrháte společné pouto.

Úpěnlivě se snažím zavřít oči a nic z těch věcí nevidět.
Opravdu musí být většina naší společnosti taková?


23. 1. 2010

23. ledna 2010 v 15:51 | An!tta
Ahoj všichni,
neuspěla jsem v klubu autorských blogů, proto jsem provedla pořádnou akci odstraňování, kdy jsem smazala všechny čímkoliv neautorské články. Nechci mít neautorský blog, což už pro dnešek opakuji nejmně po páté :-)
Ale dost už o blogu a blogování, pojďme se podívat, co nám přibylo na SmileNET časopise.

Chceš zpátky kluka, kterého jsi předtím tolik nenáviděla?
V tom případě si přečti poradnu:

Nebo máš naopak chuť na kratší rozhovor?
Omrkni ten nejnovější se Zuzkou Procházkovou!

Nyní nezajímavá informace, právě se chystám na článek do MTP 2009 :-)
An!tta


Nuda ve škole

21. ledna 2010 v 17:00 | An!tTa
Hodiny chemie bývají často velmi nezáživné.


19. 1. 2010

19. ledna 2010 v 15:48 | An!tta
Ciao ;)
Možná si říkáte, čím to, že jsem podle své tradice nenechala o víkendu nějaký ten vzkaz. Fakt tvrdě jsem se doslova utápěla v učivu a domácích pracích (tj. úklid, apd..). Říkám si, jestli mi to stálo za to, takhle mrhat volným časem, ale jak vidím, celý týden se zatím tak nějak obchází beze stresu. Sedím si tady doma v pokoji a píšu MTP 2009, posledí soutěž. Potom se zase vrhnu na L+L a přes prázdniny ho dopíšu.
Zítřejší chemie? To mám dávno usazený v mozkových buňkách, takže žádnej strach. :D Uklízet pokoj? Ne, děkuji, je tu celkem čisto.

A co se za minulý týden všechno událo?
  • Napsala jsem čtvtletku z matiky na 1. Ta půlroční práce stála za to. Kromě toho se mi čím dál tím víc daří bodovat v ukázkových přijímacích testech z matiky. Bohužel na školu, kam chci jít, se dělají i testy z angličtiny, což moc nebývá. Takže musím taky hodně zabrat.
  • Dala jsem si nové předsevzetí - naučit se rychle formulovat myšlenky a nemluvit ve stylu "No eeee..."
  • Ve Futuroomu, novinářským kroužku, se zítra chystáme na první práci s notebookem, tzn. první články, atd... Následující středu se bude chystat nějaká ta reportáž a třeba i rozhovor. Vyrážíme... ehm... necháme to zatím v tajnosti ;)
  • Ve škole jsme konečně dostali naše absoloventská trička :)
  • Na mém blog-časopise přibylo pár článků, čtěte zde:
An!tta

Automat na přání (2008)

12. ledna 2010 v 18:15 | An!tTa
Berte prosím na vědomí, že tahle povídka je přes rok a půl stará. :)
Jedná se o soutěžní příspěvek do MTP 2008 na www.saspi.cz, s kterým jsem skončila na 32.-34. (tzn. 3 lidé měli stejný počet bodů jako já). Letos je připraveno MTP 2009 s tématem sci-fi. Jde o moji poslední plánovanou účast v soutěži (nyní jsem se účastnila 7 z 8, vyhlášeno byly soutěže 2, v nichž jsem vyhrála 8. místo (z 10) a 3. místo (ze 3). )

A teď už ke čtení...
Téma pro rok 2008 znělo "Život naruby".

Automat na přání
(Aneb jak se mi obrátil život na ruby)

Pondělí, 22. června, fyzika
Pan Clark má odjakživa důslednou povahu. Když něco chce, musí to prostě mít. Ve čtvrtek večer jsem se piplala s domácím úkolem týkajícím se Ohmova zákonu a všelijakých možných vzorečků. Pracně vyplněný úkol jsem nechala přes noc ležet na stole. Jenže ráno jakoby můj rozum nestál na mé straně. Samozřejmě, že já hloupá ten papír nevzala s sebou do školy. Pan Clark mi vyhrožoval, že zavolá co nevidět rodičům, moje lenost už prý přesahuje i ty nejdelší hranice. O mojí snahu neprojevil sebemenší známku zájmu.

Pondělí, 17. dubna, doma
Doma to nebylo o moc lepší. Sotva jsem přišla, zula si boty a hodila bágl do pokoje, pustil se do mě táta.
"Violett, podívej se na ten nepořádek! To si vážně nemůžeš jednou za čas uklidit?" začal poněkud nervózně. Hned z jeho tónu jakým ke mně mluvil, jsem poznala, že se mu nejspíš dnes dobrá nálada vyhýbala dost velkým obloukem. Kirsten si s někým nerušeně psala na chatu a máma odešla na nákup. Kirsten je moje sedmnáctiletá sestra, oproti mně má o dva roky navíc. Když chatuje, zapomene na celý svět, uzavře se do sebe a je jí fajn. To samé se děje i s mámou, když vyrazí do obchodu třeba jenom pro ovoce. Přeplněné regály s potravinami, spousta slev a procházející zboží ji hrozně fascinuje. Právě proto mi hned bylo jasné, že něco není v pořádku.
"Copak už nejsi trochu samostatná? Všechno ti musím nejmíň stokrát připomínat," dodal otráveně.
"Neboj, tati, dneska se to pokusím uklidit," zamumlám rozpačitě a rychle za sebou zabouchnu dveře do pokoje. Vyčerpaně jsem se svalila na postel. Sluneční paprsky ozařovali celou místnost, která nikdy nebudila dojem pokoje vymalovaného jasnými barvami jindy, než v létě. Mojí zatemněnou mysl však prozářit nedokážou.
Žiju v pětičlenné rodině, kde je všechno naprosto nefér. Kirsten má výhody, jelikož je o něco starší, než já. Můj mladší bratr Michael má ještě větší výhody, protože JE TO KLUK. Kluci mají oproti nám dívkám spoustu výhod. Když se ve škole špatně učí, většinou je omlouvá to hloupé pravidlo vyřknuté z úst nějakého nemožného filosofa, že kluci jsou netrpělivější, nesoustředěnější a neklidnější než dívky, proto ve škole nedávají tolik pozor. Kdežto když holka přijde domů se špatnou známkou a poznámkou navrch, rodiče doslova vyletí z kůže. Navíc k holkám se odjakživa připisuje růžová barva, něžnost a slabost. Kluci mají naopak připsánu odvahu a sílu. Nemusí nosit do školy sukně, v koupelně jim to netrvá tolik jako holkám a nemusí strávit půl dne před zrcadlem s úpravou vlasů a make-upu. V minulosti byli pokládáni za něco "víc" než jsou ženy, zkrátka měli navrch.
A tak to chodí i u nás. Michael přinese poznámku, rodiče mu pohrozí a tím to končí. Jenže když se s poznámkou k rodičům přiblížím já, mám zaručený týdenní zákaz televize nebo domácí vězení. Když se neudržím a utrousím nějaký ten vulgární výraz, mám půlhodinové kázání před otcem o tom, co se sluší a nesluší k děvčeti. Když Michael promluví sprostě, dostane nanejvýš facku a dál už se to nerozebírá. A to ani nemluvím o manželství. Hádky většinou odnese matka, úklid bytu zůstává jen a jen na ní a o mytí nádobí už radši budu mlčet. Otec se po celou dobu válí na pohovce a sleduje televizi a potom se jdou se synem bavit na hokej. Když spolu očekávají dítě, porod zase zůstává na matce. Muži jsou svobodnější a volnější. Kluci mají víc výhod. Tak proč jsem se i já nemohla narodit jako kluk? Proč jenom Michael?


Anděl

9. ledna 2010 v 20:46 | An!tTa

Anděl


"Kruci, Tomáši," rozčilovala se mladá paní Koubová a zloba z ní jen čišela, až to úplně vypadalo, jako by jí ušima vycházela pára jako z konvice s vroucí vodou, "neseď tam tak pořád v pokoji a pojď mezi nás, vystydne ti večeře!"
Paní Koubová, věčně ustaraná matka třináctiletého Tomáše, ani protentokrát nezoufala výjimečně. S tím klukem byly jen starosti.

I Tomáš to sám moc dobře věděl a snažil se dojít ke změně, avšak jelikož dělal jednu z nejběžnějších lidských chyb, výsledek se zdál být zcela marný.
Snažil se před tím vším, co se teď dělo, zavřít oči.
Zavřít oči a doufat, že to vymizí. Že to přece jen jednou musí přejít.
Stále ho mrzelo, co se děje všude kolem něj a dumal nad příčinnou, proč mu to pořád leží v paměti.
Ráno vstával do školy většinou dobře naladěn, avšak jeho odpolední návraty domů se za poslední dva měsíce staly jeho největší noční můrou.
Do třídy nastoupil jakýsi podivín v otrhaném šatstvu, nejspíš bylo vybrané z dobročinné organizace. Spolužáci s ním zacházeli docela tak jako s kusem hadru na tabuli, který se věčně válel na zemi v kbelíku se špinavou vodou sem tam s trochou mydlinek.
Nedávno se chudák Marek ocitl ve spárech nemilosrdných spolužáků, když se zrovna chystal na školních záchodech vykonat svou potřebu. Při soustředěném vymotávání toaletního papíru z ruličky ho cosi udeřilo prudce do zad, až ztratil balanc a uhodil se nemotorně hlavou o zeď.
Se zkrvaveným obličejem si za přítomnosti vyděšeného Tomáše, jenž vše bedlivě sledoval z povzdálí, vyslechl dávku nepěkných nadávek a jízlivých připomínek, které by normálnímu smrtelníkovi z chudé rodiny udělaly pořádnou ránu do srdce. Jenže Marek si připadal jako pustá prázdnota. Nic, co by mělo lidi zajímat. A tak udělal pro ty lotry všechno, na co si jen rozvzpomněli. Takhle to už přece na světě chodí… před zlem neutečeš, někdy mu zcela podlehneš a uvěříš jeho slovům, která ti na dlouhou dobu utkví v paměti.
A potom ta situace s rakovinou. Tomášova nejdražší sestřička, ještě tolik mladá a nevinná, v nemocnici na bílém lůžku tenoučkou dekou přikryta se den co den blížila smrti napospas.
A co ten zlosyn, který se minulý týden pokusil vyloupit Koubovic skromný trezor skrytý za mohutným obrazem v obývacím pokoji?
Co ta matčina nejmilejší kamarádka, jež podala informace tomuhle svému příteli o skrýši a bez výčitek svědomí ho nabádala k vyloupení?
Zlo je všude, ať už chceš nebo nechceš, jedině když zavřeš oči, chvíli ho nevidíš, ovšem hned jak je zase otevřeš, přímo tě zaslepí svým nespočetným množstvím. Pořád přibývá jako jarní květiny na zahradě, jež se právě derou skrz půdu, aby se nadechly prvně v životě čerstvého vzduchu. Zlo nezastavíš.

*
A pak jako by se před oknem zjevila jakási neviditelná aura.
Když se Tomáš instinktivně otočil, na pár vteřin zahlédl slabou záři, ve které se rýsovala vysoká postava anděla.
"Vidím, vidím, drahý Tome," promluvil vlídně hlasem nebesky jemným a přátelským, "že nejspíš už dlouho voláš po mé pomoci."

Pomalu přistupoval blíž k psacímu stolu, kde se Tomáš vyděšeně krčil a vyjeveně si mnul oči, jestli tohle není náhodou jen nějaký výplod jeho hloupé fantazie.
"Vy jste anděl?" hlesnul omámeně.
"Hádáš správně, chlapče," přikývl, až se mu jeho dlouhá zlatá hříva rozlétla všude kolem ramen. "A víš, proč přicházím?"
"Ne," odvětil Tomáš po delším zaváhání a nevědomky se pustil do hryzání konce propisky.
"Tvé myšlenky krouží pořád dokola kolem toho samého problému,"oznámil mu varovně, "Zaslepilo tě zlo."
Tomáš protočil panenky, jako to dělával ve škole, když si ho učitelka ustavičně volala k tabuli k vyřešení rovnice s jednou neznámou.
"Fakt?" prolomil po chvilce ticho a vyndal z pusy své psací náčiní.
"Děje se kolem tebe poslední velká spousta špatných věcí, že ano?" jakoby se chtěl ujistit anděl, zda li je na správné adrese.
"No… jo," pokýval zamyšleně Tomáš hlavou, "asi máš pravdu."
"Pověz mi sám, s čím máš trápení, rád ti poradím," nabízel mu anděl.
"No tak jo," přijal nabídku Tomáš, "mám pořád samý problémy. A to jenom tomu, že existuje zlo. Spolužáci šikanujou Marka Polničku, protože nosí děsný hadry, jenže von za to v podstatě vůbec nemůže, takže mi to připadá nefér. A když to prásknu, dostanu taky nakládačku."
Aděl mu pozorně naslouchal.
"Nedávno mámu taky zradila kamarádka a kvůli ní nás před tejdnem normálně vykradli!" ztěžoval si dál, "A co je nejhorší? Moje ségra má rakovinu a umře."
Když už se Tomáš nadechoval, aby ze sebe vychrlil dalších pár vět, najednou ucítil něco vlhkého, co mu začalo stékat po tvářích. Byly to slzy.
"Táta s mámou se chtěj rozvádět, kvůli tomu, že je máma neschopná, a že řekne všechno každýmu na potkání, a taky že nás prej vykradli kvůli ní…" vzlykal zoufale.
"Ó chlapče drahý, jen neplakej," tišil ho anděl a v nitru mysli doufal, aby své poselství nijak nepokazil.
"Kdyby neexistovalo zlo, zmizeli by všechny problémy," zaúpěl Tomáš a hlavu sklonil poraženě k zemi.
"A kdyby zmizeli všechny problémy a zlo ho způsobujíc, ze světa by se vytratilo i veškeré dobro…" doplnil ho anděl.
"Co tím myslíš?" ptal se Tomáš se znatelně třesoucím se hlasem.
"Tomáši, volá tě hlas dobré duše života. Tak se přeci vzchop a bojuj," nařídil mu anděl, "neobracej se ke zlu zády, nedávej najevo svůj strach, jednej konečně!"
"Ale…"
"Zapomínáš na dobro, hochu. Je utlačováno zlem a zaniká. Ty ho nevnímáš a tím mu k tomu všemu jen pomáháš. Copak chceš Zemi nebeské tento osud dopřát?"

"Proč nemůžu třeba stisknout "Delete" a nechat to zlo zmizet…?"
Jenže to už byl anděl doslova a do písmene v tahu.

Tomáš se probudil s hlavou na desce psacího stolu, která mu třeštila jako by se jeho mozková soustava zbláznila a uspořádala v hlavě bicí orchestr. Zmateně se rozhlédl kolem sebe. Vážně se mu tohle všechno jen zdálo?
"TOME! Vylezeš z toho pokoje nebo si pro tebe mám dojít sám!" rozlehl se halou otcův rozzuřený hlas.
"Už letím, tati!" zvolal odhodlaně, vzal za kliku a pomalým krokem zamířil do jídelny.
Rodina na něj netrpělivě čekala u stolu.
"Mami, tati," vydechl najednou, "jsem strašně rád, že vás mám. Ani netušíte, jak jsem za to vděčnej! Miluju vás…"
A tu najednou znovu ucítil ten zvláštní pocit vlhkých slz na tvářích. Tentokrát však plakal jen pro dobro. Musíš ho chytit a nepustit…

7. 8. 2009 - It's my world!!!

8. ledna 2010 v 20:22 | An!tTa
Ciao ;)
Chtěla jsem začít nějak pozitivně, všechny zápory tohoto týdne prostě vynechat, ale bohužel… nemůžu zastavit prsty na rukách. Lítají splašeně po klávesnici a chtějí s pravdou ven.
Dobře. Začneme tím, že jsem se fakt upřímně nadřela. Učení. To bylo téma týdne. Vím to více než jistě. Přišlo i na testy z matiky, kdy jsem "bodovala" dva (překvapivé), čtyři (zdrcující - za to mohla ta hloupá chyba t+4 =4t, kdy mi Kobyla, tj. matikářka sdělila, ať jdu do háje :D) a na třetí pokus konečně za jedna. No víte, někdo jako já by si to představoval přibližně takto: 1,1,1 a na výzo poprvé historii života An!tTy z matiky za 1 na druhém stupni. Bohužel, výzo bude úplně STEJNÉ jako minulým rokem. Hádejte co? Mluvím tady o matice, fyzice a chemii! A ta chemie je NEZASLOUŽENĚ. Oproti minulému roku jsem se zlepšila. Rozhodně. Sama jsem si jistá, že ji celkem umím, jenže jedno blbý nečekaný zkoušení a je to za dva.:_( Jinak průměr celkem jde, hlavně ať se pak zvládnou zkoužky :)

Tak dost už o škole. Teď můžete už opravdu začít číst :-)
V pondělí dostala máma e-mailem nabídku novinářskýho kroužku (cca pro lidi od 11-18 let), patnáct minut jízdy od bytu. Říkám si, zní to zajímavě, něco takovýho bych rozhodně brala… Takže nakonec jsem v pohodě spolkla ten fakt, že každou středu přijedu domů až cca v půl šestý a další den hned do školy už na sedmou kvůli přípravce z matiky. Ale chápejte, nad tímhle jsem přece nemohla jenom tak mávnout rukou.

Ve středu jsem všemožně přemýšlela, o co všechno tam půjde, jestli se nejedná o kravinu, jestli to bude na úrovni, atd… A víte, co? Byla jsem mile překvapená.

Naše "lektorka" (nenazývat učitelkou prosí :D) Vendy (říkejme prý Vendule, jak se nám zachce - a hlavně NEvykejme) nás nejprve seznámila vlastně celkově s celou tou "Cestou mediálním světem", pak jsme poznali fotografa a další lidičky odsud. V naší skupině bylo asi 30 lidí, což prý nikdo nečekal, tak se příště budeme dělit na dvě skupiny. Pro info asi 3 kluci, zbytek holky, což oproti letošním novinářským táborům je trochu velká změna, jelikož na letních a podzimním táboře kluků bylo prý víc. Mohli jsme nahlédnout do starších novin, které byly na těchto táborech vytvořeny, vlastně abych byla přesnější - dostali jsme je jako takový dáreček na uvítanou. Konaly se dokonce i lit. Soutěže o mobil, jak jsem se dočetla :-)

Zbytek první hodiny jsme šli dolů do redakce, kde jsme měli možnost se jakkoliv ptát grafiků a redaktorů na to, co nás napadlo :D První reakce byla, že většina z nás zamířila rovnou ke grafikům. Někdo vytvářel jakousi animaci, jiní zase komix. Ptali jsme se autorky komixu, jak dlouho jí trvá celá práce a ta říkala, že má 2/3 hotové, když začne od rána.
Po této akci nás fotograf vzal do menšího studia, kde se dá natáčet.
"Kdo si to chce vyzkoušet?" ptal se.
Dobrovolník byl nejprve jeden.
"Tak víte co, kdo má zájem tak jděte támhle," ukázal na místnost s kamery, stolkem a mikrofony. Chvíli váhám, jestli opravdu chci sledovat po skončení tohodle nápadu svůj výraz na obrazovce a poslouchat svůj hlas linoucí se z reproduktorů…
Nakonec jsem se nějak najednou ocitla mezi dobrovolníky.
"Hele, tak tam půjdete všichni, jo?" vyzýval ostatní ten fotograf.
Takže velká většina šla.
A pak jsem se na sebe dívala na obrazovce a přemítala o tom, proč jsem si eee… nesundala mikinu, proč jsem si ty vlasy dala takhle a ne takhle a proč jsem se víc neusmívala….

Ani nevím jistě, jestli o tom budu přemítat i příště, když nám to jmenovaný fotograf daruje na CD (doufám :D), ovšem jedno je jistý. Skoro nic v životě mě nikdy takhle nenadchlo.

BTW: Zprovozním netový časopis Smilenet - www.smilenet.blog.cz, tak určitě zavítejte, postupně přidám nějaké ty články…:)

A na závěr ještě přidávám malý bonus - Jak to vypadá, když váš počítač napadne Velký třesk. Tak bacha na něj ;)
~Don't copy please ~

Voda

2. ledna 2010 v 15:50 | An!tTa

1. 1. 2010 - Jak na nový rok, tak po celý rok...

1. ledna 2010 v 15:30 | An!tTa
Zdravím :D
Popis včerekšího večera:
Sedím doma, píšu soutěžní příspěvek pojmenovaný "Osud", kde vystupuje mluvící zajíc Kulička :D a starý sedlák Jiří. Opět trochu něco mezi pohádkou.
Včera jsem vyhrála s "Andělem" třetí místo, juhůů :D Brzy sem tu povídku dám.
Kolem jedenáctý poslouchám Fajn rádio a zjišťuju, že výherním singlem se stal Poker Face. Trochu se zašklebím (Lady Gaga a já nikdy nebudem přátelé, pokud jde o její hudbu. Max. snesu Just Dance.) V půl dvanácté žhavím foťák a točím :D A všechno je to takový zvláštní. Pár sekund a nastává nový rok...

Popis dnešního rána:
10:30. Odhodlávám se vstát. Připomínám si předsevzetí.
"Budeš vstávat hned a přestaneš se válet hodinu v posteli!"
A tak vstávám...

A přitom přemítám, co mi přinese tenhle rok....

Diary

1. ledna 2010 v 15:16 | An!tta